Danny a Katherine Dreyer – O Chi runningu jsem se poprvé dozvěděl z výborné knihy Ako som prekonal sám seba od Štefana Karaka. Štefan začal s běháním až ve věku 55 let, ale přesto to dotáhl nejen na start, ale i o do cíle věhlasných ultra běžeckých závodů jako UTMB či Leadville. Ne všechno však vyšlo na poprvé. Právě technika běhu “chi running” mu výrazně pomohla se dostat do cíle v časovém limitu.
Knihu jsem měl více než rok doma, ale přes výše uvedené mě příliš nelákala. Revoluční přístup k běhání bez námahy a zranění, jak zní podtitul knihy, na mě působil až příliš lacině. Co se změnilo? Přispěla k tomu až má návštěva fyzioterapeuta, který se podrobně podíval na můj běžecký styl. To co mě vytkl jsem našel při náhodném listování knihou – dokonce i na fotkách či v nákresech. Že by konečně návod na to jak zatočit s plantární fascitidou nebo se syndromem iliotibiálního traktu? Že by konečně návod na to, jak místo s bolestí běhat s radostí? Za pokus to stojí, jdu na to.
Předmluva ke knize
Předmluvu ke knize napsal doktor Mark Cucuzzella, podplukovník záloh U.S. Air Force. Běháním si přivodil několik zranění, které vedly k následným operacím. Díky prvkům “chi runningu” se k běhání mohl opět vrátit a dotáhnout to na Boston maraton, který dokončil v čase 2:31 hod. Začíná to slibně a já začínám věřit tomu, že tohle je to co hledám. Navíc cíle mám podstatně nižší, stačil by maraton pod 3:30 hod. No uvidíme.
Základní prvky “chi running”
Celý koncept tohoto běžeckého stylu vychází z Tai-chi, resp. z konceptu pohybu vycházejícího ze středu těla, přičemž nohy a ruce ho následují. Autor knihy narazil postupně na dva čínské mistry, kteří ho tuto techniku naučili a umožnili mu se v ní zdokonalovat.
Pojďme ale k těm praktickým věcem. V čem se běh podle “chi” liší? Už ze zmiňované knížky Štefana Karaka vím, že základem je mírné naklonění těla dopředu tak, aby ramena, boky a kotníky byly v jedné rovině. Nejedná se tedy o předklon v pase ale asi o 3 cm náklon celého těla vpřed. Proč? Necháš při běhu na sebe více působit gravitaci. Větší náklon pak zajistí větší zrychlení. Nohy zároveň dopadají za osu těžiště, tj. nefungují jako brzda při každém nášlapu tak jako pro ty, kteří běží vzpřímeně a dopadají na patu chodidla. Tento jednoduchý princip umožnil Štefanovi zkrátit jednu pasáž na Leadville z 1:30 hod na pouhou 0:30 hod.
Zpět ke knize
Výše uvedené bylo důvodem, že jsem prvních 70 stran vydržel číst a knihu neodložit resp. nevyhodit. Tak nějak si představuji účinnou propagandu. Chi running je jediný správný způsob jak běhat a jen díky němu budeš běhat s menším úsilím a rychleji. OK, pokud to zazní jednou, ale tohle se stále opakovalo. Proloženo to bylo dopisy fanoušků, kterým tento styl změnil život (alespoň ten běžecký) a které měly dokládat fakt, že autor prostě nekecá. Ten doslovně uvádí, že tato kniha není pro tupce. Nejspíše tak naráží na známou edici knih “for Dummies“. Mám pocit, že přesně tohle ale autor ze čtenáře dělá.
Běh posiluje osobní vytrvalost, takže i já jsem vydržel a knihu přečetl až do konce. Praktické informace se dozvíš až od kapitoly číslo 4. Nicméně i tak je jasné, že naučit se běžecký styl dle knihy není moc praktické. Sám autor několikrát odkazuje na DVD (který si můžeš extra zakoupit) nebo lépe se účastnit nějakého kurzu u certifikovaných osob. Jak jinak, je to značka, kterou je třeba chránit. A také ji prodat co nejvíce lidem. Proto vznikly pojmy jako “chi walking” a “chi marathon”. Zde jsou zákazníci v podstatě všichni.
Běžecká zranění
Zlepšení uvadajícího pocitu z knihy přinesla paradoxně až kapitola číslo 9. Ta se věnuje běžeckým zraněním. Snad už je všem jasné, že pokud běháš technikou “chi” tak tě nic takového nepotká. Pro bezvěrce a ty, kteří se od stylu odkloní však čeká celá škála nástrah. Přesto považuji tuhle část knihy za jednu z nejzajímavějších. Popsány jsou příčiny zranění a cviky či návyky, které tě problémů můžou zbavit. Našel jsem se tam. Ať už ohledně plantární fascitidy nebo syndromu iliotibiálního traktu. Zapadlo to do celkového obrazu i díky informací od fyzioterapeuta a podrobného rozboru mého běhu při zpomaleném videu.
Další rady do běžeckého života
Správnou technikou běhu to nekončí. Je potřeba aplikovat “chi” filozofii také do běžného života a žít podle “chi”. Samo sebou se musíš takhle i stravovat. Zjednodušeně vše bio je “chi” a hranolky a procesované potraviny nejsou “chi”. K tomu dostaneš pár rad jak máš přistoupit k plánování běhu a jak jej máš vyhodnotit. No a totéž ohledně závodů. Že se máš dostavit včas, dojít na start, začít zvolna, že máš pít… Bylo to útrpné, ale dočetl jsem to až do konce a vzal si z toho jen to dobré.
+
Celá technika běhu s mírným náklonem, uvolněným tělem, dopadem na střed chodidla zní rozumně a určitě stojí za to tohle zkusit. Kniha na můj vkus tento způsob až příliš adoruje a snaží se čtenáři vnutit, že tohle je ten jediný správný pohled. Lepší tak bude shlédnout videa na sítích či se zúčastnit nějakého kurzu. Kniha pak může být dobrým doplňkem.
–
Myšlenka dobrá, ale děsný styl jakým to bylo podáno. Spousta balastu okolo. Nové náboženství.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Přes všechno dobré, co běh člověku může dávat, s ním zároveň souvisí řada potenciálních nebezpečí pro vaše tělo. Může vám způsobit poškození kolen, holení, boků a zad. Svou daň si může vybrat i na vašich chodidlech, a dokonce se říká, že vám může kvůli otřesům a ranám zhoršit i zrak. Lidé věří, že s běháním z jeho samotné podstaty souvisejí právě tyto typy zranění. Je to mýtus, který bych rád jednou provždy uvedl na pravou míru.
Nejčastěji používaná teorie říká, že primární příčinou běžeckých zranění je přetrénovanost. Jsem přesvědčený, že i toto je mýtus, ačkoli přetrénovanost samozřejmě je jedním z faktorů, především u tréninku zaměřeného na následky. Jsem si jistý, že primárními příčinami poranění jsou špatný způsob běhu a špatná biomechanika pohybu. Běh je přirozený pohyb. Špatná biomechanika znamená, že své tělo nutíte hýbat se nepřirozeným způsobem. To vede ke zvýšené zátěži svalů, kloubů a šlach, které se tak stanou náchylnějšími k poranění. Máte-li špatný běžecký styl, můžete se zranit na jakékoli vzdálenosti. Viděl jsem lidi postižené zánětem holenních šlach po uběhnutí půl míle. Nedokonalosti v biomechanice pohybu se nakonec projeví jako bolest. Stačí běhat dostatečně dlouho a všechny nedostatky si na vašem těle vyberou svou daň. Za to vám ručím.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Mladá fronta |
| Rok vydání | 2013 |
| Originální název | Chi running |
| Překlad | Jiří Balek |
| Počet stran | 300 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Běhání je nádherné, ale přesto se mnoho sportovců na všech výkonnostních úrovních potýká se zraněními kolen, pat, šlach, prstů… Danny Dreyer nabízí vědomou metodu běhání, která staví na uvolnění a soustředění, na správném postoji a jednoduchých technikách procvičování. S pomocí této knihy, která změnila svět běhání jako málokterá jiná, se mohou naučit běhat lépe, tedy s minimem zranění, hobíci, výkonností běžci i triatlonisté všech věkových kategorií. Je to podobné jako jóga, pilates nebo tai ťi. ChiRunning zlepší vás běžecký styl i metodiku tréninku v deseti jednoduchých lekcích. Z namáhavého a usilovného honění se za kilometry se pomocí ChiRunningu stane z běhání meditační cvičení.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
