Antonín Záviš – Když jsem pátral po historii Slezského marathonu, resp. po historii lehké atletiky na Ostravsku, narazil jsem na dvě jména. Miloš Zapletal a Boleslav Moravec. Byli to významní běžci 20. let 20. století, tedy doby, kdy se ostravská atletika začala formovat. Oba ve svých vzpomínkách neopomněli zmínit “otce zakladatele” ostravské atletiky a autora knihy Závodivá tělesná cvičení prostná s podtitulem Lehká athletika, pana Antonína Záviše.
Antonín Záviš se narodil roku 1883 v Místku (dnešní Frýdek-Místek). V roce 1902 zakládá v Moravské Ostravě jednotu Sokola a postupně se propracuje až do funkce starosty Sokolské župy Moravskoslezské. Z té byl v revolučním roce 1948 na základě příkazu akčního výboru vyloučen. V průběhu okupace byl perzekvován a nesouhlasil ani s politikou KSČ. Byl účastníkem prvních politických procesů. Vyhazov z práce. Vězení…
Pojďme však raději je sportu. Lehkonohá atletika se na Ostravsku začala rozvíjet v roce 1919. V té době bylo Antonínu Závišovi již 36 let. Takřka kmetský věk v tehdejší době. Od malička však cvičil v Sokole a na rozdíl od mnohých jiných spolubratří neviděl v ryzím sportu nic nevhodného. Naopak. Viděl v něm příležitost pro všechny.
Zcela zásadní pro jeho nadšení byla přednáška Čecho-Američana profesora Josefa Amose Pípala, která se konala v roce 1919 v Ostravě v budově YMCA. Josef Pípal odcestoval do USA jako malý s rodiči. Tam studoval tělesnou výchovu na školách jako Harvard, Yale, Prinston. V roce 1919 se dostal do Paříže na Perschingovu olympiádu jako coach americké atletické reprezentace. Českými zástupci byl získán pro rozvoj atletiky resp. tělesné výchovy v nově vzniklém Československu. A byla to, řečeno dnešním slovníkem, skvělá akvizice.
Josef Pípal procestoval celou zemi a tam kde byl, způsobil svým elánem a zápalem pozdvižení. Nadšení dovedl přenést na ostatní, a tak není divu, že záhy po jeho přednášce se parta kolem Antonína Záviše, Antonína Podešvy a bratrů Vítězslava a Karla Kubenků rozhodne založit u fotbalového SK Mariánské Hory lehkoatletický odbor. Koná se první běžecký závod, který vyhrává Miloš Zapletal.
Antonín Záviš se aktivně podílí na rozvoji atletiky z pozice “funkcionáře”. Stál za vybudováním první atletické dráhy v Ostravě pod hulváckým kopcem, a také napsal tuto knihu Závodivá tělesná cvičení prostná – Lehká athletika.
Kniha je to poměrně útlá – pouhých 100 stran ve formátu A6 – ale v tehdejší době musela platit za “zjevení”. Z dnešního pohledu kniha může budit úsměv – ano tak strašně moc se posunuly lidské možnosti a schopnosti. Nemluvím pouze o světových či českých rekordech. Autor třeba nedoporučuje běhy na 10 a více kilometrů. Jsou dlouhé a běžci zpravidla nedoběhnou… Dnes by se asi divil, když jen na maraton v Londýně se hlásí přes 450 000 běžců…
Kniha je to naučná. Čtenáře má seznámit se základy pro Běh, Chůzi, Skoky a Vrhy. Každou tuto činnost autor rozepisuje do detailu. V případě běhu se věnuje sprintům, středním vzdálenostem, přespolnímu běhu, štafetě a běhu přes překážky. Vše doplněno ilustracemi akadem. malíře Aloise Zapletala a dokonce i fotografiemi (rok 1921 !)
Kromě “manuálu” jak správně provozovat jednotlivé atletické disciplíny však kniha přináší mnohem více. Rady zde dostanou potenciální pořadatelé atletických akcí. Na co nemají zapomenout a co je třeba vyřídit – např. osm dní před závody nahlásit závod na policejním komisařství apod. Rady dostanou i samotní závodníci. Této problematice se k knize věnuje MUDr. Leopold Bordovský, který např. prohlížel před startem i první maratonce na Slezském marathonu.
Z pohledu pana doktora i úvodní předmluvy Antonína Záviše je zřejmé, že kniha působí i velmi výchovně. Probírány jsou základy ohledně stravy, hygieny, odpočinku,… Sport není pouhou kratochvílí jak ho známe dnes, ale v poválečných letech to byl i prostředek jak zajistit zdravé a bojeschopné obyvatelstvo. Zdravý životní styl je zde dán do silné kontradikce s hospodskými pijáky, kteří při tom ještě kouří a hrají karban. “Zpraží” zde i zástupce církve, kteří ve sportu vidí “nástroj ďábla”.
Velký důraz klade autor na cvičení na čerstvém vzduchu, a to v průběhu celého roku. Všímá si i “pozitivního” dopadu války na zdraví obyvatelstva. Byli venku, v zákopech a to posilovalo jejich odolnost. Nebýt v uzavřených a nevětraných místnostech, necvičit v tělocvičnách, kde není čerstvý vzduch.
S nelibou nese skutečnost, že v Ostravě, tedy městě s 13 000 lidmi je 5 spolků, které se zabývají tělesnou výchovou. Jsou zde pouze 3 tělocvičny, ale žádné venkovní hřiště. Zatímco na druhou stranu nabízí město 16 veřejných hostinců a jeden nevěstinec…
Kniha je to opravdu zajímavé. Dnes již ne z hlediska sportovního jako spíše historického. Umožní nám udělat si lépe obrázek o tom, jak zde před 100 lety žili naši předci. To mám dokreslí několik závěrečných stran s dobovými inzeráty, ale třeba i přehled světových i českých rekordů či rekordů Ostravských atletů.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Veliký národ anglický a americký a ze severních národů evropských Finové a Estonci přímo odmítají gymnastiku. Švédové pak, národ tak výrazně gymnastický, přikloňují se v poslední době též k athletice (viz jejich úspěchy na olymp. závodech ve Stokholmu a Antverpách). A o těchto národech je statisticky prokázáno, že jsou poměrně zdravější a zdatnější tělesně, než náš národ, který má naproti tomu tělesnou výchovu nejlépe organisovanou a po Švýcařích – asi největší procento z počtu obyvatelstva, které tělocvik pěstuje.
Čím to je? Průmyslem? Nikoliv, poněvadž ten je u většiny těchto národů silnější než u nás, až (snad na úžasně zkvétající naši průmyslovou výrobu alkoholu a lihovin všeho druhu a jich užívání, což hubí národ nejvíce. A ostatní podmínky životní měli jsme aspoň před válkou všechny a přece nebyli jsme a nejsme na výši zdravotní.
Povím, čími to je: Předně je to (mor alkoholový a nikotinový; který málokde tak bují, jako u nás a pak zaostalý názor a příslovečný náš konservatism, podporovaný i tiskem, zvláště zpátečnickým. Ten nazývá závodivé hry a běžecká cvičení dodnes bláznovstvím; lituje, že způsoby výchovy se u nás uchytí hned, ale rozumného prý nic. Ovšem rozum klerikální hledí stále ještě jako na „nástroj ďábla, který prostřednictvím jeho usiluje o zahubení duše”.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Sokolská župa |
| Rok vydání | 1921 |
| Počet stran | 99 |
| Jazyk | česky |
Anotace:
není k dispozici
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
