Jan Pirk, Tomáš Poláček – „Když ukecáme Pirka na knižní rozhovor, uděláš ho?“ zeptal se Tomáše Poláčka nakladatel. Novinář si pomyslel své: Pirk je člověk bez chybičky, úspěšný, nijak zvlášť kontroverzní, a vlastně tak trochu nudný. Tedy alespoň jeho mediální obraz. A v duchu celou akci odmítl. Jenomže nabídka nakladatelství podpořená jednoznačným souhlasem slovutného profesora přišla až o pár měsíců později, kdy se Poláček už čtvrt roku ládoval prášky proti úzkosti a nevěděl, co se sebou. Kývnul. První setkání dnes už autorů knihy Srdcař v cílové rovince se odehrálo 4. března 2020. Bylo to naposledy, kdy v textu nezaznělo slovo covid.
Oproti jiným knihám například z nakladatelství Vyšehrad se zde z těch odborných věcí, které by vás možná zajímaly, dozvíte naprosté minimum. Kniha není postavena tématicky jako nějaká učebnice kardiochirurgie, ale odehrává se v reálném čase. Reflektuje aktuální dění, ať už ve společnosti nebo v soukromém životě. Často se objevují vedlejší postavy – kamarádi, manželka, syn, lidé, kteří je osloví na ulici, a další. Struktura knihy je jasná a příjemná – je rozdělena do měsíců a ty jsou rozděleny podle tréninků nebo setkání.
Ano, rozhovory byly dost často vedeny při běhu či jiné sportovní aktivitě, případně v hospodě či ve vinném sklípku Pirkových. Pokud by snad běžce napadlo, že dostanou rady, jak lépe běhat, tak budou zklamáni. Běh je tady jen proto, že je to volný čas, kdy má pan profesor možnost vést dialog. On sám je i v dvaasedmdesáti hyperaktivní a jen tak někde hodinu sedět a povídat si, když může sportovat nebo pracovat, by považoval za ztrátu času.
Patnáct měsíců v knize nás postupně vtahuje do dění kolem ústřední dvojice natolik, že vám v závěru možná bude líto, že už vše končí. Během těch okamžiků, v nichž jste četli všechny ty bezprostřední reakce, možná začnete oba autory považovat za kamarády a nebude se vám chtít tohle imaginární přátelství opouštět. O to víc to mrzí proto, že se z nudného profesora vyloupla pěkně kontroverzní postava. Člověk z napůl židovské rodiny, kterou nejprve stíhali nacisté a poté je o vše obrali komunisté, nejde daleko pro slovo. Mnohdy je až přehnaně kritický vůči soudobým politikům, nevěří jim, neuznává je jako autority, je částečně konzervativní a hodně pravicový.
On sám říká, že je držgrešle, přitom neváhá utrácet pro dobro svých milovaných. Dětem postavil domy, koupil pozemky a během lockdownu šetří každou korunu, aby jeho syn nemusel prodat kavárnu a měl na nájem. I po sedmdesátce dělá více než 180 operací ročně (dříve až 330) a stále jsou tu zákroky, které zvládá v republice nejlépe on. Když byl Jan Pirk mladší, běžně se mu stávalo, že ho z dovolené odvážel vrtulník na akutní operaci polomrtvého pacienta, jednou jel ze stejného důvodu vlastním autem v kordonu policie z Moravy až do IKEMu tak rychle, že to manželka Blanka považovala za jejich poslední chvíli.
Kalendář má nabitý k prasknutí, dělá besedy, pracuje, jezdí školit mladé doktory do rozvojových zemí, v polních podmínkách operoval srdce i během dovolené v Nepálu, mezi kamarády má Petra Jandu, Petra Štěpánka, Zlatu Adamovskou, hrál sám sebe v Ordinaci v Růžové zahradě, a přesto si najde čas a zajde si jako štamgast na pivo na Žižkov nebo na fotbal na Slavii. Honza Pirk je totiž člověk, který má nejen zdravé srdce, ale i dobré. Snaží se být pokorný a to stejné vyžaduje od ostatních, za pacienty bojuje do roztrhání těla, poskytuje bezplatné telefonické i emailové konzultace komukoliv, kdo slušně požádá. Nikdy nezvýší hlas, ale na své podřízené má obrovské nároky. To vše se naučil na stáži v USA. Doteď zpravidla ihned po operaci bere telefon a volá příbuzným, jak to celé dopadlo. Lidé v jeho okolí si ho proto bezbřeze váží. A mají k tomu podle mého opravdu důvod.
Srdcař bilancuje
Srdcař v cílové rovince je bilanční rozhovor s velmi úspěšným člověkem, který nejspíš žije svůj sen a který si ale zároveň uvědomuje, že se blíží do cílové rovinky svého aktivního bytí. Pirk prožil a prožívá plnohodnotný život, který jako takový definuje smysl lidské existence. Zatím je profesor ve formě, i když ho poslední měsíce trápí vleklá sportovní zranění. Na popud své milované ženy se snaží poslední měsíce odmítat rozhovory typu „Co si myslíte o covidu zrovna vy?“, ovšem když pozvání přijme, pak se vyjadřuje zcela jednoznačně, dlouhodobě konzistentně a k dění ve společnosti zcela bez skrupulí. Jan Pirk má energie na rozdávání, přestože žertuje o tom, jak už si hledá místo na hřbitově. Pokud bych měl parafrázovat Tomáše Poláčka: „Je to osobnost a úspěšný lékař, jehož cílová rovinka bude podle všeho ještě pěkně dlouhá.“
RNDr. Aleš Dvořák, Ph.D.
Aleš Dvořák je vědec, běžec a autor tří (zatím) skvělých knih nejen o běhání. Z hospody zvládl doběhnout do cíle maratonu, protože si uvědomil, že by měl běžet pokud to chce stihnout. Co? No přece, dostat se do formy!
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Tak vybíháme?
Pojď. Říkám to sice pořád, ale nejraději bych křičel, že mají lidi sportovat a nechodit po prázdných ulicích s respirátorem. Ať posilují imunitu, ať se nedusí! Lidem hrabe, trvá to už dlouho. Pořád myslím na ty šestileté děti – v covidové nesvobodě prožili už patnáct procent života, což je strašně moc. Přitom by měly navazovat sociální kontakty, přátelství, učit se žít v kolektivu!
Zavřené školy vytáčí tolik lidí, že by se to u voleb projevit mohlo.
Taky doufám – jen aby nevyhrál nějaký Okamura. (…)
….
Běžel jsi vlastně tu Jizerskou padesátku?
Jasně. Byla zvláštní, každý jel sám. Jinak ale devět pod nulou, azuro, nádhernej sníh, lyže mi skvěle namazal Franta, táta Gábiny Soukalové, jel jsem si svým tempem, kochal se, nikdo mi nelámal hůlky, nikdo po mně nešlapal, když začala žízeň, tak jsem zastavil, na Smědavě vybalil housku se šunkou… Čtyři hodiny padesát, můj vůbec nejpomalejší čas… A pojď teď ještě k nám, dáme si ten vůbec nejlepší iontový nápoj: mám doma karton plzní.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Bizbooks |
| Rok vydání | 2021 |
| Počet stran | 232 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Bilanční rozhovor v pohybu se známým kardiochirurgem.
Může vzniknout kniha přímo při běhání? Rozhovor novináře Tomáše Poláčka s kardiochirurgem Janem Pirkem je důkazem, že ano. V průběhu jednoho roku spolu pravidelně vyráželi běhat a zcela upřímně si při tom povídali o životě, práci i dění kolem nás. A také o umění poznat moment, v němž začíná cílová rovinka kariéry i lidského bytí. Bilanční dialog vedený v době pandemie ukazuje v plné pestrosti Pirkovy názory i vzpomínky na nesmírně zajímavý, bohatý život.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
