Běhotoulání
knihy o běhání
Přeskočit na obsah

Umění vítězit

Phil Knight – Český titul Umění vítězit by mi seděl spíše k pamětem Napolena nebo generála Pattona než ke knize Phila Knighta, zakladatele firmy Nike. Původní název Shoe dog se mi líbí mnohem víc, protože přesně vyjadřuje, čím Knight minimálně v první polovině své byznysové kariéry byl. Člověkem, který byl posedlý botami. Jejich vývojem, výrobou, prodejem, vzhledem, funkčností, cenou.

kniha umění vítězit - vznik značky Nike

Základy Knightova příběhu jsou notoricky známé. Aspoň mezi lidmi, kteří se trochu zajímají o běhání nebo sport jako takový. Jako student na Stanfordu (a solidní univerzitní mílař) přišel v rámci jednoho semináře s nápadem, který se dnes jeví jako tuctový, ale ve své době byl revoluční: Knight chtěl konkurovat drahým německým značkám Adidas a Puma tím, že bude na americký trh dovážet levnější, přitom kvalitou srovnatelné boty z Asie, konkrétně z Japonska. Vypravil se tedy do ústředí společnosti Onitsuka (dnes Asics) a podepsal kontrakt, byť ještě neměl ani vlastní firmu a 50 dolarů na první zásilku bot si musel půjčit od otce.

První milión za běžecké boty

Tady začínají Knightovy paměti a pak rok po roce jdou až k letopočtu 1980, kdy uvedl na burzu již osm let fungující firmu Nike a stal se tak milionářem, stejně jako jeho nejbližší spolupracovníci. Mezitím se odvíjí story člověka, který nejprve získal distribuční práva pro několik západních států USA, pak se stal dovozcem Onitsuka v celé zemi a nakonec po tom, co se s Japonci rozešel (nebo spíše oni s ním), založil vlastní společnost vyrábějící sportovní zboží. Respektive na začátku hlavně běžecké boty, protože u zrodu Nike stáli běžci – jak už psáno ve starším textu Nike. Dědictví běžeckých beatniků.

Phil Knight

Pokud jste sportovní fanoušci a byznys vás moc nezajímá, kniha Umění vítězit vás asi tolik nepohltí. Najdete v ní sice zajímavé pasáže o Steve Prefontainovi a Billu Bowermanovi nebo opakovanou myšlenku, že desetikilometrový běh může být lékem skoro na každý splín, ale hlavní porce se točí kolem ekonomických věcí. Někdy až únavně, když Knight rok po roce vypočítává, kde a jak získal (nebo nezískal) úvěr a jaký měl pak problém s jeho splácením, jak se trápil s nedůvěrou bank atd.

Knight ve svých pamětech nijak nezastírá, že byznys není férovým bojem gentlemanů a že takový asi ani nikdy nebyl. Například přiznává, že si ve vedení Onitsuka platil zvěda, který ho informoval o záměrech firmy, nebo že zcizil šéfovi japonské firmy aktovku s dokumenty, aby byl v obraze, co manažer, s nímž si zrovna nerozuměl, má za lubem. A jistě si toho spoustu dalšího nechal pro sebe.

O peníze jde až v první řadě

K nejlepším a asi nejupřímnějším pasážím patří popisovaná koroze víry, že Nike navždycky zůstane beatnickou firmou, která se nebude podřizovat korporátnímu světu, kde si všechno pojedou podle svých norem, kde si například každý bude chodit oblékaný, jak chce. Pokud sledujete současný vývoj Nike, asi tušíte, že se to nepovedlo. A že se to zřejmě ani povést nemohlo. Ovšem na původní představy Knight rezignoval už v 70. letech – a nejpozději v roce 1980, kdy po dlouhých diskusích a váháních a sporech uvnitř firmy uvedl Nike na burzu. Ale i díky tomu se mohl stát jedním z nejbohatších lidí světa, svého času ho časopis Forbes řadil na patnáctou příčku.

I když v závěru knihy Knight děkuje celé řadě lidí z amerického nakladatelství, kteří mu pomohli dostat knihu na svět, myslím, že by jí neuškodila pečlivější editace, či lépe řečeno seškrtání. Něco by si zkrátka člověk měl nechat pro sebe, zejména věci z osobního života. Pokud nejsou podstatné pro samotný příběh, privátní detaily mě pramálo zajímají. Asi nepotřebuju vědět, jak vypadalo jeho první rande s pozdější manželkou, jak druhé, jak třetí, nebo jaké měl vztahy s tchyní.

Phil Knight dnes

Rovněž mě mrzí, že popisovaný příběh prakticky končí rokem 1980. Byť tomu z dramaturgického hlediska rozumím – kniha se soustředí na dobu, kdy Knight byl víc shoe dog než VIP byznysman. Ale jako sportovního fanouška, který sleduje i věci za oponou, by mě zajímala i následující léta, kdy se firma Nike stala jedničkou na trhu, ovládla globální sportovní byznys a reprezentovaly ji ikony jako Michael Jordan, Carl Lewis, Lance Armstrong, Tiger Woods, Roger Federer, Serena Williamsová atd. Následnému čtvrtstoletí je věnováno pouze pár stran epilogu. Že by téma na další díl? A nebo už by Knight prozradil příliš věcí, které by z různých důvodů chtěl raději nechat za zdmi oregonských kanceláří?

Co v knize chybí?

Asi nejen mě by zajímal hlubší pohled na aféru, kdy vyplulo na povrch, že firma obdivovatele buddhismu, hinduismu, Himálají a snad všeho asijského, vydělává miliardy na mizerně placené práci (a zejména mizerných pracovních podmínkách) lidí v jihovýchodní Asii. Těch pár odstavců mi přijde málo. Stejně jako bagatelizující tvrzení, že to tak dělají všichni a že tamní společnost ještě není připravená na zvyšování platů.

Phil Knight jistě ovládal umění vítězit. Stal se velmi úspěšným byznysmanem, který z dlouho podceňovaného start-upu (říkalo se tomu tak už tenkrát?) vytvořil jednu z nejrespektovanějších značek na světě. To se v posledním půlstoletí povedlo málokomu. Přesto hlavní poselství jeho pamětí vidím v něčem jiném: ať už budete chtít vítězit, nebo ne, dělejte si věci podle sebe. Většinou to vede k úspěchu, nebo aspoň k dobrému pocitu. Nejčastěji však k obojímu.

A jste-li přesvědčeni, že něco umíte skvěle nebo dokonce nejlíp, nedělejte to pro druhé. Žijte si svůj vlastní příběh.


Recenzi na knihu napsal Luboš Brabec. Luboš je sportovní novinář, ale také autor tří knih s běžeckou tématikou. Jeho první knihu Maraton a jiné pošetilosti považuji za jednu z nejlepších, které jsem o běhání četl. V současné době mě spíše motivuje pohled “stárnoucího” běžce a jeho chuť se důstojně poprat ještě s jedním maratonem. Recept hledám v jeho knize Ještě jeden maraton. No a když tohle všechno zvládnu, budu se třeba moci proběhnout na některém závodě s Danielem Orálkem. Díky knize Můj dlouhý běh vím o něm totiž téměř vše. Pokud ti tohle nestačí a jsi sportovní fanda zejména do americké NHL nebo německé bundesligy, sleduj Luboše na Twitteru.


Hodnocení:


Ukázka z knihy:

I went back to Tokyo and presented myself at Importer. The two ex-GIs in charge, thick-necked, brawny, very busy, looked as if they might chew me out for intruding and wasting their time. But within minutes their gruff exterior dissolved and they were warm, friendly, pleased to meet someone from back home. We talked mostly about sports. Can you believe the Yankees won it all again? How about that Willie Mays? None better. Yessir, none better.

Then they told me their story. They were the first Americans I ever met who loved Japan. Stationed there during the Occupation, they fell under the spell ofthe culture, the food, the women, and when their hitch was up they simply couldn’t bring themselves to leave. So they’d launched an import magazine, when no one anywhere was interested in importing anything Japanese, and somehow they’d managed to keep it afloat for seventeen years.

I told them my Crazy Idea and they listened with some interest. They made a pot. of coffee and invited me to sit down. Was there a particular line of Japanese shoes I’d considered importing? they asked. I told them I liked Tiger, a nifty brand manufactured by  Onitsuka Co., down in Kobe, the largest city in southern Japan.  “Yes, yes, we’ve seen it,” they said.

I told them I was thinking of heading down there, meeting the Onitsuka people face to face. In that case, the ex-GIs said, you’d better learn a few things about doing business with the Japanese.


Informace o knize:

VydavatelstvíIkar
Rok vydání2017
Originální názevShoe Dog: A Memoir by the Creator of NIKE
PřekladWanda Dobrovská
Počet stran432
JazykČesky

Anotace:

Autor je zakladatelem společnosti Nike, Inc. a jedním z nejvýznamnějších představitelů mezinárodního obchodu. Jako generální ředitel firmy působil v letech 1964–2004 a v současné době je předsedou správní rady. Žije se svou manželkou Penny v Oregonu. Jako mladý si Phil Knight, tenkrát čerstvý absolvent obchodní školy, od svého otce půjčil padesát dolarů a založil firmu s jediným prostým cílem: dovážet z Japonska vysoce kvalitní, a přitom levnou běžeckou obuv. V prvním roce, 1963, prodával boty z kufru svého vozu a vydělal osm tisíc dolarů. V současnosti dosahuje každoroční obrat společnosti Nike třiceti miliard dolarů. V dnešní době start-upových projektů platí Knightova společnost za zlatý standard a její „fajfka“ je víc nežli jen pouhé logo. Je to symbol elegance a úspěchu, jedna z mála ikon, kterou okamžitě rozpoznáte i v nejvzdálenějších koutech světa.


Ale sám Phil Knight, člověk, který za tímto úspěchem stojí, byl vždycky zahalen tajemstvím. Ve svých vzpomínkách, formulovaných na rovinu, s pokorou, zábavně a s nejedním překvapením, konečně sám vypráví svůj příběh.


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.