Kravaře – Luxusní. Přesně takové bylo počasí, které nás v neděli přivítalo v Kobeřicích… byl začátek článku z Kobeřické dvacítky o týden dříve. No a přesně takové počasí na nás čekalo také v Kravařích na Jarní desítce. Ta tak udělala čest svému jménu. Ideální běžecké počasí – 14°C, rovinatá trať a velmi mírný vítr dávalo pěkný základ pro osobáčky. Tedy alespoň těm, kteří na nich makají.
Start v 10:00 dával příležitost na poklidnou ranní snídani bez zbytečného spěchu, který známe ze všedních dnů. V devět postupně vyzvednu Radka A., Valdu a Alču a udáníme do Kravař. Postupně se tam potkáme s ostatními členy klubu. Nakonec máme ve startovním poli 111 běžců zastoupení 11 běžců. A to Adam ještě fandil na trati. Takže slušných 10%
Registrace je za stovku výměnou za startovní číslo. Něž ho nasadím, sundám spodní vrstvu. Dnes to bude opravdu jen na kraťasy a tričko. Pak poruším svoji zásadu. Jdu se rozklusat. Prý to bude dneska rychlý a rovný a co ztratíš na začátku, už nedoženeš. Kilák v šouravém tempu musí stačit. Pak už jen seřadit na pomyslné startovní čáře a počkat na pokyn “vpřed”.
První kilák vede z mírného kopečka. Rychlost vyšší než by být měla, ale nějak to dopadne. Startovní pole se natáhlo velmi rychle – každý běží na to na co má. První tři kilometry běžíme s Tomem Pormannem. Nechápu, jak se mě může držet, když skoro neběhá. Borec, ale naštěstí odpadává. To mě přidá na síle. Navíc o kus dál čeká a fandí Adam. Pár stovek metrů běží se mnou. Nekecáme. Funíme.
To už máme za sebou první otočku a míříme k té druhé, ke které se musíme proklikatit. Zhruba 100 m před sebou vidím dvojci Tomášů, kteří běží bok po boku. Snažím se dotáhnout, ale vzdálenost zůstává stejná. Další otočka je na šestém kilometru. Tu se chytnu skupinky holek co běží pod Hankou Legerskou a držím tempo. Po chvíli mě to nedá a vyběhnu vpřed. Do cíle chybí tři kilometry.
Opět se mě chytá Adam a běží pár set metrů se mnou + jedna holčina ze zmíněné skupiny. Průměrné tempo co držím v závodě je někde kolem 4:40 min/km. O minutu více než kolik běhám normálně. Včil se fakt běží dobře, a tak postupně všichni tři zrychlujeme na 4:20. Kilák před cílem vím, že to je moc a musím trochu povolit. Dobíhám a předbíhám Tomáše a teď už to nějak doklepu.
Na poslední metry sladíme krok s Petrem Hlavicou. Prvních sto metrů běžíme spolu a na poslední stovce si dáme sprint do cíle. O desetinu sekundy jsem zvítězil. A časem 46:12 min. uhájil své 53. místo v závodě. No uznej, to za to stálo 🙂
Z BK Ludgeřovice skončil na bedně Patrik Hanzlík, který si vylepšil osobák a taky Katka Dančová. Spokojeni mizíme domů na oběd.