Miroslav Havran – Je požitkem, běžet v krůpějích rosy, bez ponožek a bosý. Je požitkem, a v tom si buďte jistí, když vám pod nohama šustí listí. Je požitkem, a to na mou duši, když vám při běhu stydnou uši. Ať svítí slunko, chumelí, či leje, krásný pocit z běhu u srdce vždy hřeje. Je požitkem, běhat v neděli, či ať je den všední, protože běh nikdy nezevšední. Pak zjistíte, že běhat není těžký, vždyť jste vždy všude dřív než jít pěšky. Je požitkem běhat, ať je kterákoliv doba, protože běhání je přece droga.
Takovou to oslavnou básní začíná kniha běžce, který svou kariéru začal rozvíjet až po svých 40. narozeninách. A dotáhl to skutečně daleko. Z veteránských mistroství světa začal vozit jednu medaili za druhou. A nejen o těchto zážitcích je jeho vzpomínková kniha Běhání je droga.
Ta mapuje autorovo úspěšné běžecké období mezi lety 1994 – 2005. Díky aktivní práci Sdružení veteránů Českého atletického svazu a zejména Karla Matznera se Mirek, společně s ostatními běžci, dostal doslova do celého světa. Kanada, Amerika, Japonsko, Švédsko, Malta či Nový Zéland jsou místa, kde se odehrávala veteránská mistroství. Společně s Matznerem a Hlusičkou vytvořil běžecký tým, který si vyběhal mistrovské tituly.
Z dnešního pohledu jsou vzpomínky v knize zaznamenané vhodné spíše na osobní blog než na knihu samotnou. Místy má kniha až nádech cestopisu, který již s odstupem takřka 30 let má spíše historickou hodnotu. Co však kniha může nabídnout i dnes je silně nakažlivá chuť k běhání. Pro mě totiž přináší ideální kombinaci sportu a poznávání nových krajů. Ostatně to je něco, o co se snažíme i u nás v BK Ludgeřovice.
Závěr knihy patří bohaté fotografické příloze a také přehledu úspěšných závodů, kterých se Mirek Havran v rozmezí let 1981 – 2012 účastnil. Osud mu nadělil dalších 10 let života. Zemřel ve věku 84 let dne 10.2.2022. Zanechal po sobě nejen knihu Běhání je droga, ale také odkaz o tom, že běh lze opravdu provozovat až do pozdního věku.
Tomu, kdo netouží po subjektivních vzpomínkách mohu doporučit knihu již vzpomínaného spoluběžce Karla Matznera s názvem Toulky historií veteránské atletiky. Ta mapuje historii nejen u nás, ale i ve světě.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Přesto, že jsem začal se závodní činností až po čtyřicítce, stihl jsem stát více jak třistakrát na startu závodů a necelou stovku jsem jich vyhrál. Je samozřejmé, že naprostá většina byla na území České republiky, některé na vesnicích, ale startoval jsem mnohokrát i v zahraničí – na Slovensku, ve Francii, Rakousku, Německu, Švédsku, Švýcarsku, Belgii, Anglii, Španělsku, Itálii, v Kanadě, v USA, v Japonsku i na N. Zélandu. Běhal jsem závody různých délek, včetně maratónů. Z těch zahraničních jsem běžel maratón ve Frankfurtu, v Římě, v Regensburku a nejslavnější 100 maratón v Bostonu.
Zúčastnil jsem se několika veteránských mistrovství a Evropy v silničních bězích, v bězích do vrchu, halových mistrovství Evropy i olympijských her. Mám slušnou sbírku medailí, z nichž nejcennější jsou dvě zlaté, jedna stříbrná, dvě bronzové z mistrovství světa a Evropy, několik pohárů, Cenu města Litomyšle, řadu certifikátů, diplomů a tisíce fotografií ze závodů a z cest. Nejenom, že jsme ujel kus světa, ale já jsem ho teoreticky oběhl.
V době nejlepší formy jsem naběhal i 300 km za měsíc. Teď mám rozběhnuté druhé kolo. Rozhodně není v mém zájmu docílit svým obsahem poznatků a zážitků toho dojmu, že jsem dosáhl něčeho, co ční ve výsledcích nad úspěchy mých spolubojovníků na tratích, a musím přiznat, že celá řada z nich by mohla vyprávět a napsat, a někteří to také učinili, ještě poutavější a hodnotnější zážitky z našeho sportovního života. Ale ne každý má chuť se vracet zpět do dávno minulých let a strkat hlavu do událostí, které s odstupem času jsou bezesporu napsány v jiném světle. Jeho pohled je na mnohé události jiný než dnes. Ti, co dočetli mé zážitky až k přehledu mých významnějších výsledků, se na konci chytají za hlavu, protože po operacích jsem již zase závodil. Není důvod k panice. Chtěl jsem si otestovat nové klouby, zda jsou schopny opět běhání. Jsou. Ale nemá smysl si donekonečna něco dokazovat.
Informace o knize:
| Vydavatelství | samonákladem |
| Rok vydání | 2012 |
| Počet stran | 145 |
| Jazyk | česky |
Anotace:
Běhal jsem všechno možné. Silnice, kros, běhy do vrchu různé délky od 1 km po maratón. Dokonce se dostavily i úspěchy. Nohy šlapaly jako hodinky a různé výstrahy o volbě té nejvhodnější obuvi a požívání různých doplňků stravy jako prevence před předčasným opotřebováním kloubů jsem považoval za reklamní triky výrobců. Ale všeho do času.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
