Thor Gotaas – Dejiny behania – Feidippidés, Paavo Nurmi, Emil Zátopek, Roger Banister, Abebe Bikila, Haile Gebrselassie… jména velkých běžců, které znají nejen ti, kteří propadli kouzlu běhání. Jsou to osobnosti, kteří se svým výkonem dostali za hranice tohoto sportu. Byla by však škoda zapomenout na ostatní “bezejmenné” běžce, kteří se svým příběhem rovněž zapsali do běžeckých dějin.
“Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat” řekl údajně španělsko-americký filozof George Santayana. Platí uvedené rčení, i pokud jde o běhání? Těžko. Vývoj zde běží nezadržitelně kupředu ruku v ruce s novými vědeckými objevy. Důležitější je tak znát aktuální poznatky, než poznatky, které přinesl přirozený vývoj za poslední století až tisíciletí. Tohle však platí pro výkonnostní běh. Pokud ti je běh zábavou nebo prostředkem na dobití energie, bude určitě zajímavé se podívat zpět do historie.
Vyběhni tak společně s Ramsesem II ze starověkého Egypta vstříc k dnešním dnům. Poběžíš po známých cestách, ale čas od času se dostaneš do končin o kterých jsi neměl ani tušení. Christopher McDougall, autor bestselleru Zrozeni k běhu tohle shrnuje v recenzi slovy: Gotaas našel mezi běžeckými příběhy minulosti skutečné skvosty“. Nezbývá než souhlasit.
Thor Gotaas (*1965) je norský autor, který se zaměřuje na kulturně historické knihy s ohledem na dějiny proměn mentality resp. postojů ať už historických, geografických nebo společenských. Thor ve svém úvodu ke knize uvádí, že zmapovat historii běhání je prakticky nemožné. Nezastřeně tak přináší pouze jednu verzi běžecké historie, a to právě tu svou. Ta je pod vlivem místa odkud autor pochází. Skandinávie, Evropa. Přesto byla kniha přeložena do 17 jazyků včetně arabštiny, korejštiny, ruštiny,… Nic lepšího na knižním trhu totiž neexistuje. Zatím.
Velice zhruba lze knihu časově rozdělit na dvě části. První část začíná pár tisíc let před naším letopočtem a končí v polovině devatenáctého století. Na ní navazuje část druhá, která nás přivede do současnosti. Proč ten předěl? Vše souvisí s technologickou možností měřit přesně jednotku délky a časový úsek. A také zejména s potřebou zaznamenávat – ang. “to record”. Právě z tohoto pojmu vzniklo ono slovo “rekord”. Byla to tedy Anglie, která stojí za rozvojem atletiky tak jak jí známe dnes. Není už důležité jen to kdo vyhrál, ale také za jaký čas. Začalo překonávání rekordů.
Kniha samotná začíná tak trochu nelogicky v Německu v osmnáctém století. Po krátkém úvodním příběhu, ve kterém běh znamenal rozdíl mezi životem a smrtí, se přenášíme mezi slavné Inky do Jižní Ameriky, do století šestnáctého. Nezůstaneme dlouho a už jsme ve Vídni ve století devatenáctém. To vše se událo do strany 23 z 354 stran, které kniha nabízí…
Nejhlouběji se v knize ponoříme k roku 2088 před n. l., a to do sumerských měst Nippur a Ur v Mezopotámii. Zde začíná příběh krále Šulgiho. Zajímavější bude ale povídání o faraónských bězích ve starověkém Egyptě. Ramses II musel svým během dokazovat, že je zdráv a hoden svého úřadu. Dokonce ve svých devadesáti letech. Úpadek jedné civilizace přinesl rozkvět civilizace druhé. Na řadu přichází antické Řecko, které se stane vzorem na další staletí.
Přečteme si pár příběhů a snad i novinek o bájném poslovi jménem Feidippidés, který už navždy bude spojen s maratonskou vzdáleností. Své místo mají v knize nepochybně i olympijské hry, jak ty pro muže, tak i hry, kterých se směly účastnit jen ženy. Po Řecku se přesuneme do říše římské. Spousta příběhů a historek. Podobně jako u těch předchozích jen těžko říci, jestli jsou opravdu všechny pravdivé.
Olympijská myšlenka běhání maratonu
Faktem je, že původní olympijské hry v Řecku byly inspirací pro některé evropské státy v devatenáctém století. Možná dokonce i pro Skoty, kde se už v 11. století pořádaly Highland games jako oslava skotské a keltské tradice.
Dříve než přišel Pierre de Coubertin s myšlenkou obnovy olympijských her napříč celým světem, se v Anglii začaly formovat první atletické kluby. A začaly vznikat první regule a zásady členství. Tím hlavním byl “amatérismus”. Pojem si prosadila vyšší třída, která neměla potřebu sportovat pro výdělek. Právě ten byl v tehdejší době tím hlavním motorem proč běhat a závodit.
No a právě s těmito lidmi, kteří se sportem živí přece není vlastně možné soupeřit. Bylo potřeba je vyloučit… Do popředí společenského zájmu se začaly dostávat závody amatérů. Jedním z prvních byl atletický souboj mezi univerzitami Oxford a Cambridge. Vytvořil se tak idealistický pohled na sport, který od samého počátku nemohl obstát.
První novodobé olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách. To nutkání zařadit maraton mezi jednu z disciplín bylo opravdu veliké. Řekové s nápadem nadšeně souhlasili. Naváží tak na historický běh Feidippidése, který běžel roku 490 před n.l. vzdálenost 41km z Maratónu do Atén, aby oznámil občanům výhru nad Peršany. Nakonec souhlasil i sám Coubertin. Maraton bude součástí Olympijských her. Úkol pro Řeky zněl jasně. Tohle musíme vyhrát. Podařilo se díky Spiridonu Louisovi. Co vše z tím stálo a kolik vína a koňaku vypil při samotném běhu se dočteš uvnitř knihy.
Maraton se stal fenoménem a rozběhl se po Evropě. Po prvotním nadšení se brzy ukázaly také jeho stinné stránky. Popsán je příběh mladého itala Pietriho, skoro vítěze olympijského běhu v Londýně. Právě tam se na žádost královského dvora, prodloužila původní vzdálenost na dnešních 42,195 km. Tahle úprava ho stála vítězství. Dopadl však podstatně lépe, než portugalec Francisco Lazar. Ten bohužel zemřel vyčerpáním při olympijském běhu v Stockholmu v roce 1912. Vzpomeň si na to, až se budeš zase cítit jako “lazar”.
Kniha je to opravdu dlouhá, ale recenze by si měla držet své maximum. Takže už opravdu během. Nurmi, Owens, Zátopek, Kuc, Banister, Bikila, Rono, Gebrselassie a spousta dalších. Příběhy, osudy a životní paralely. Dočteme se ale také o tom, jak a kde vlastně vznikl start z bloku, kde a kdy se běh začal stávat přístupný širokému okolí, kdo stál za rozšířením pojmu jogging a co třeba stálo za vznikem velkého maratonu v New Yorku nebo za rozmachem afrických běžců (víš, že jen 3% z nich běhají kvůli tomu, že je to baví?).
Nechybí také ta odvrácená strana příběhu – problematika rasismu, diskriminace pohlaví, doping, ale třeba také ona legalizace příjmu finanční podpory, která oficiálně neexistovala Neoficiálně byla dávno před érou Zdeny Koubkové, známé to české rekordwoman. Úplný závěr pak patří zamyšlením se nad tím, kam až se může lidská výkonnost vyšplhat. Dle jedné ze studií dosáhneme vrcholu v roce 2027. Žádné další rekordy bez dopingové podpory už nebudou možné. Prý….
Byl to obrovský kus krajíce, který si Gotsas ukousnul. Popsat světovou historii běhání na pouze 354 stranách je prakticky nemožné. Byl si toho nelehkého úkolu vědom a v úvodu tohle jasně přiznává. Určitě se najdou knihy, které historii resp. její část zmapují lépe. Vzpomenou lze třeba knihu od Adharananda Finna – The rise of the ultrarunners (ta se však věnuje pouze ultra běhům) nebo First ladies of running od Ambyho Burfoota (mapující první ženy v běhu).
Poslední strany v knize patří citacím zdrojů, z kterých autor čerpal. Tohle určitě pomáhá větší důvěryhodnosti všech příběhů a historek. Škoda jen, že chybí jmenný rejstřík. Některá jména se totiž vyskytují v různých částech textu. I bez něj to je však obrovský kus knihy, kterou jsem si nemohl objednat jinde, než na eshopu Megaknihy.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
15. máj 1941 v Zlíne v Československu.
Mladíci z Baťovej fabriky sa chystajú pretekať vo výročnom behu cez mesto, keďže vedenie podniku rado ukazuje, že ich zamestnanci sú v dobrej forme. Všetci sa musia na pretekoch zúčastniť. Len niekolkým sa myšlienka páči. Emilovi sa nechce behať, odmietne sa zúčastniť, potom však príde za ním na internát jeho majster.
„V nedeľu pobežíš! Rozumel si?”
„Som zlý bežec.”
„Na tom nezáleží. Či dobehneš ako prvý alebo ako posledný, je tvoja vec. Ale musíš bežat.
Mladík vie, že nemá význam odmietať. Chce si predsa udržať zamestnanie a miesto na technickej priemyslovke, no nevzdáva sa nádeje, že sa mu podarí uliať. Na prehliadku k lekárovi dokrivká a tvári sa, akoby ho bolelo koleno. Lekár sa nedá oklamať a pošle ho behať, no i tak sa ešte Emil bráni. V nedeľu skoro ráno sa vkradne do triedy s knihou a dúfa, že si ho nik nevšimne. Ale zatiaľ čo sa bifl’uje chemické vzorce, spomína na chlapčenské roky, na to, ako ho otec hrešil, že priveľa behá, mrhá silami a derie topánky. Prioritné je vzdelanie a práca, nie šport, vravieval otec a vštepil to synovi do hlavy ako dôležitú lekciu. O tom premýšľa Emil, keď zrazu ticho preruší jeden z jeho kamarátov.
„Pohni si.” Ponáhľajú sa k štartovej čiare.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Premedia |
| Rok vydání | 2013 |
| Originální název | Løping: En verdenshistorie |
| Překlad | Zuzana Demjánová |
| Počet stran | 390 |
| Jazyk | Slovensky |
Anotace:
Človek nie je ani zďaleka najrýchlejším tvorom planéty, ale je taký vytrvalý, že na dlhé vzdialenosti dokáže iné druhy uštvať. Behanie bolo v minulosti našou evolučnou výhodou a dodnes je pre mnohých záľubou. Ako ukazuje autor knihy, dejiny behania sú plné fascinujúcich príbehov, ale aj mýtov. Napríklad v skutočnosti neexistuje žiaden presvedčivý dôkaz, že by grécky vojak Feidippides po dobehnutí z Maratónu do Atén od vyčerpania zomrel. Bol to profesionál, akých bolo v minulosti mnoho, behali dokonca aj starovekí králi a faraóni. Zatiaľ čo v starom Grécku muži aj ženy behávali nahí, v dvadsiatom storočí ženy museli bojovať ešte aj za to, aby mohli behávať maratóny.
Rozprávanie knihy sa klenie od pradávnych čias až po súčasné masové behanie. Hovorí o mezopotámskom kráľovi žijúcom pred štyrmi tisícmi rokov, ktorý dokázal prebehnúť stovky kilometrov, Vikingoch pretekajúcich sa so zvieratami, behajúcich nudistoch, mníchoch, bežcoch behajúcich pospiatky, inkských profesionálnych bežcoch, ale trebárs aj o Emilovi Zátopkovi a podivnostiach behania v komunistickom bloku.
Najviac zachovaných prameňov máme z posledných dvoch storočí, ktoré tvoria najväčšiu časť knihy. Autor napríklad vysvetľuje, prečo boli pred vyše polstoročím Švédi „Keňanmi” svojej doby a skúma hranice ľudských výkonov, ktoré sa výrazne posunuli najmä v minulom storočí. V tom našom zrejme uvídíme oveľa menej rekordov, ale o to viac bežcov.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
