Dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský – Autora této knihy mají mnozí spojeného spíše s pravidly slušného chování (knihy Pravidla slušnosti pro mládež či Kterak slušně jísti atd.), než se sportem samotným. Není se čemu divit. Tento středoškolský profesor z Klatov nikdy nebyl opravdovým sportovcem. O Český sport se však zasloužil daleko více, než mnozí jiní. Byl zcela zásadní postavou pro rozvoj olympijské myšlenky u nás, ale i ve světě. I díky němu tak Český olympijský výbor patří mezi nejstarší na světě (založen byl 18.5.1899).
V době, kdy jsem pátral po informacích o historii Slezského marathonu, který se běžel roku 1923 z Opavy do Ostravy, jsem na internetu narazil ke stažení na tyto olympijské paměti. Co kdyby i tam byl střípek, který pomůže dokreslit historii výše uvedeného závodu. Pustil jsem se do čtení. Paměti byly napsány takřka před sto lety a svojí obsáhlostí dnes tvoří značnou bariéru pro běžné čtenáře. Je to však cenný zdroj pro sportovní historiky.
Veliké věci se dějí mnohdy díky maličkostem. Guth-Jarkovský se při své cestě po Francii setkal s Pierrem de Coubertinem. Probírali spolu mimo jiné základy pro sportovní rozvoj mládeže. Nepřekvapí, že později svou olympijskou myšlenku chtěl Coubertin “prodat” právě autorovi těchto pamětí. Ostatně neznal moc jiných lidí v českých zemích… Mezinárodní olympijský výbor poprvé zasedl v roce 1894 a už o dva roky později se konaly první novodobé olympijské hry v Řecku.
Část prvního Mezinárodního olympijského výboru: zleva: Gebhardt (Německo), Guth-Jarkovský (Čechy), Kemeny (Maďarsko), Balck (Švédsko); sedící: Coubertin, Bikélas v centru, Boutovskij (Rusko). Zdroj: fr.wikipedia.org
Guth-Jarkovský se tak dostal mezi vysokou společnost šlechticů a jiných vysoce postavených lidí, mezi kterými působil doslova jako chudý příbuzný. Velikost olympijské myšlenky a zejména její potenciální dosah nedovedli plně ocenit snad ani sami členové Mezinárodního olympijského výboru. Díky tomu zůstalo členství tohoto českého učitele a vlastence tolerováno ze strany Rakouska-Uherska.
Guth-Jarkovský nelenil a konal. Dne 8.5.1897 chvíli po osmé večerní byla založena Česká atletická amatérská unie (ČAAU). Jak jinak, než v hospodě (U Choděrů v Praze). Tehdy tento spolek založilo 12 sportovních klubů, kteří za svého předsedu zvolili Jiřího Gutha-Jarkovského (zástupce AC Sparta). Další schůze pak pokračovaly u Pinkasů, u Brejšků ve Spálené, u Bubeníčků,… Pivo však budilo vášeň a jednou musela schůzi rozehnat i policie. Historie byla bouřlivá a výsledkem je Český atletický svaz.
O dva roky později zakládá Český olympijský výbor, jehož se stal předsedou. Neméně velkou roli sehrál sportovní organizátor a aktivní sportovec Josef Rössler-Ořovský, kterému ostatně jsou tyto paměti věnovány. S rostoucím věhlasem olympijské myšlenky, tedy olympiádu za olympiádou, roste nevraživost Rakouska a Německa vůči Čechům. Jak je možné, že tento národ, který nemá vlastní stát startuje na olympijských hrách pod vlastním praporem?
Velmi dopodrobna je v pamětech popsán “každodenní” boj a lavírování na hraně mezi kriminálem a svobodou. Politika je kompromisem možného a tohle dokázal uřídit autor pamětí takřka dokonale. Kdo ví, jak by to s Guthem-Jarkovským dopadlo, kdyby do dějin nezasáhla I. světová válka resp. kdyby dopadla jinak, než dopadla…
Velká část pamětí je tak věnována tomuto boji s nepřítelem v jehož područí České země byly. Jsou zde citovány rozhovory, přetisknuté dopisy či zákulisní vyjednávání. Čtení to bylo únavné, přesto nezbývalo než smeknou po každé kapitole.
Zajímavý je také konflikt mezi Spartou a Slávií. Netušil jsem, jak hluboko sahá… A také boj o moc v rámci nově vzniklých sdruženích. Politika byla stejná tehdy i dnes, historie se opakuje a ten kdo ji nezná, je odsouzen si ji zopakovat… Snad i proto bych doporučil tuto knihu alespoň proletět a začíst se do doby, která vytvořila něco o čem neměli pánové ani tušení. Snad by byli na dnešní Mezinárodní olympijský výbor (či alespoň ten Český) patřičně hrdí…
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Začátky české atletiky žen
Bylo jasno, že vystoupím-li z C.I.O. (Mezinárodní olympijský výbor), Čechové, podrobení Rakousku, už se tam nedostanou, protože čím dál byl jsem tam živlem nepohodlnějším, pro kterého jedině vznikaly nesnáze, jichž Mezinárodní výbor rád by se byl zbavil. Ale vyloučiti mě nemohl, nebylo zjevné a podstatné příčiny; a čím dále jsem tam zůstával, tím pevnější bylo moje místo. Mimo to měl jsem předsedu de Coubertina na své straně.
Zvláště události pozdější dávaly mi za pravdu. Třeba že osobně všichni kolegové v C.I.O., pánové velmi urození až na nejbližší krajany Rakušany bývali roztomilí, přece bylo jasno, že česká otázka působí tam rušivě a že by nic nebylo jim tak vhod, jako kdyby měli od toho věčného českého nespokojence pokoj. Kdybych byl před vojnou z výboru vystoupil, žádný opravdu český zástupce by tam nebyl býval přijat, leda snad nějaký šlechtic, český jen podle jména, ale nikdy ne takový, který by obětoval svoje pohodlí české věci, a který by se bil za českou samostatnost. Ten byl by jen poslušným sluhou vídeňského dvora.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Hejda/Tuček |
| Rok vydání | 1929 |
| Počet stran | 299 |
| Jazyk | česky |
Anotace:
Není k dispozici.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
