Ivo Domanský – V listopadu 2022 uplynulo 10 let od úmrtí nezapomenutelného propagátora běhu, který byl nerozlučně spojen s vydáváním časopisu Běhy mimo dráhu Maratón a také běžecké Termínovky. Krátkou vizitku můžeš najít v sekci “O kom se mluví” – Ivo Domanský – Pan Termínovka. Ivo (1938 – 2012) za svůj život stihl napsat bohužel jen jednu knihu (Země stepí a hor – 1975). Paradoxně nebyla o běhání. Popisuje zážitky z expedice do Mongolska.
Už jen z tribuny – najdeš na behej.com
Na webu behej.com jsem však za paywallem narazil na autorovy zápisky s názvem Už jen z tribuny. Jsem velmi rád, že po mé žádosti je Radek Narovec zpřístupnil i nám ostatním.
Jak již vyplývá z výše uvedeného, nejedná se o klasickou knihu ani o e-knihu. Ivo Domanský napsal počátkem nového tisíciletí sérii vzpomínek pro tehdejší webový portál behy.cz V nich vzpomíná na více než 50 let svého běžeckého života. S “menší” prací sportovního novináře, by ale tyto zápisky vydaly na regulérní knihu. Než se tak stane, bylo by škoda, aby články zapadly v internetové zapomnění. Pojďme se podívat co tě čeká při čtení běžeckých historek. Na konci stránky pak najdeš odkaz, kde je možné si články přečíst a zavzpomínat spolu s ním.
Běžecké začátky
První vzpomínky v úvodním článku jsou datovány k roku 1947, prvním běh potom o deset let později 17.4.1957 jako běh na 3000m v rámci přeborů Karlovy university, kde Ivo studoval Filosofickou fakultu. První běžecké starty byly spíše z donucení než ze samotné lásky k atletice. Stěžejní je setkání s prvním a posledním trenérem JUDr. Ladislavem Fišerem, který byl předválečný reprezentační čtvrtkař.
Kromě běhání vstoupí Ivovi do života v roce 1959 chodecké závody. V těch je daleko úspěšnější než při běhu, přesto je běh jeho srdeční záležitostí. Přichází rok 1961 a první maraton v Bystřici pod Hostýnem (3:29 hod.). Roky běží a je čím dál jasnější že slovo běh z života Domanského nezmizí. První intenzivní tréninky, maratón pod tři, první zahraniční starty, běžky, orientační běh, ženy a maraton jsou další názvy kapitol, které dobře ilustrují jejich obsah.
Časopis Maratón BMD
Články popisují nejen osobní zkušenosti, ale dávají nahlédnout do oné doby i nám později narozeným. Jak byl sport tehdy organizován, co bylo potřeba pro cesty nejen na východ od našich hranic či jaké měli sportovci zázemí. Velmi cenný je pohled na samotný vznik časopisu Maratón a následných Termínovek. Jak časopis vznikal, kdo se podílel na jeho tvorbě a distribuci, kolik času to vše zabralo atd. Dnes, v době online termínovek, něco absolutně nepředstavitelného. Stejně tak je zajímavě popsán přerod atletiky z doby socialismu do porevolučních časů.
Běhání po revoluci
Byla to doba, kdy atletika i sport obecně šel tak trochu stranou. K řešení byly tehdy důležitější věci. Smutnou vizitkou tak byla skutečnost že mezi lety 1990 – 1999 nevyšla v České republice žádná odborná publikace. Vyprávění končí v roce 2008, kdy končí již zmíněný časopis. Ten se v podstatě překryl se začátkem projektu behej.com, který kromě informací z běžeckého světa začal poskytovat elektronické verze termínovek a základní výsledkový servis.
Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že zde nezbylo nic, co Ivo Domanský budoval. Časopis i tištěná termínovka jsou pryč. Jsou, ale přesto byly nevyhnutelnou součástí přirozeného vývoje. Byla to etapa, kterou nebylo možné přeskočit.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Asi se zeptáte: jak to bylo s možností vycestovat v polovině 60. let minulého století?
Právě Maďarsko bylo od zníměného roku 1964 první zemí, kam se dalo cestovat individuálně, o několik let později se nám otevřely další lidově demokratické státy (Rumunsko, Bulharsko) a posléze i NDR.Do Polska se ale dlouho nemohlo jinak než na pozvání, podobně do SSSR. Lidé až na pár výjimek neměli cestovní pasy, ty se vystavovaly výhradně pro cesty na západ. Kdo chtěl vycestovat alespoň do těch lido-demo, musel si zažádat o tak zvanou cestovní přílohu k občanskému průkazu. To byl takový růžový papírek, který vám při každém přechodu hranic svědomitě orazítkovali.
Nemůžeme se divit, že lidi (a taky maratonci) byli na cestování pořádně nažhavení a tak byl autobus plný do posledního místa.
Po celodenní dosti náročné jízdě jsme dorazili do cíle v Szegedu a ubytovali se v místním zemědělském učilišti. To bylo v sobotu a v neděli se již běžel ten maraton, ovšem až večer od 19 hodin, takže bylo jasné, že budeme běhat potmě. To byl vlastně experiment, aby se běžci vyhnuli úmornému vedru, které tehdy panovalo.
Zajímavé je, že o podobnou věc se v témže roce pokusily i Košice, kde se také tři týdny po Szegedu běžel Mezinárodní maraton míru poprvé a naposledy ve svých dějinách pozdě večer.
Ještě při startu bylo přes 30°C. Dusno, jaké je u nás jednou za tři roky. Asfaltová silnice sálala žárem, kdo opomenul pořádně se u občerstvovaček zavodnit, byl ztracen. Běželi jsme po úplné rovině z centra Szegedu na obrátku v obci Seszk a stejnou cestou zpět. Horko bylo velké, ale snad ještě nepříjemnější byl děsný smrad, který jsme cítili před touto obcí (a pak pochopitelně na zpáteční cestě zase), neboť silnice vedla přímo kolem velkokapacitního vepřína a jak známo, prasátko voní pouze ve formě vepřového.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Běhej.com |
| Rok vydání | 2010 |
| Počet stran | 64 |
| Jazyk | česky |
Anotace:
Tento seriál vzpomínek na mých 50 let v běhu a kolem běhu vycházel poprvé v časopise Běhy mimo dráhu – Maraton. Na přání redakce serveru behy.cz jsem jej oprášil, trochu předělal a nyní vás zde bude provázet po dobu asi tří měsíců. Pokud by se vám vysloveně nelíbil, dejte to vědět redakci nebo přímo mně a já včas přestanu.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
