Běhotoulání
knihy o běhání
Přeskočit na obsah

Králové silnice

Cameron Stracher – Kniha Králové silnice nese podtitul “Jak Frank Shorter, Bill Rodgers a Alberto Salasar přitáhli k běhu milióny lidí“. Slovy klasika: “Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat” S čím souhlasit lze, je skutečnost, že tito borci dlouhých tratí byli ve správný čas na správném místě. Pojďme se tedy s knihou podívat do druhé poloviny 70. let do Ameriky. Běžecký boom dosahuje (prvního) vrcholu.

recenze knihy Králové silnice

Za “zakladatele” joggingu lze považovat novozélandského trenéra Arthura Lydiarda, který dokázal, že i běžní jedinci můžou začít s běháním. Nutno si uvědomit, že počátkem šedesátých let byl běh vnímán jako činnost s nebezpečným dopadem na lidské zdraví. Lydiard dokázal na skupině netrénovaných jedinců přesný opak. Zrodil se Auckland Jogging Club – první běžecký klub na světě.

Rok poté přijíždí na Nový Zéland Američan Bill Bowerman. Ten Bill Bowerman, který spoluzaložil firmu Nike a ten Bill Bowerman, který působil jako hlavní běžecký trenér na Univerzitě Oregon. Úspěch Lydiardovy metody přenáší do USA, kde vydává knihu Jogging, které se vydalo přes milion výtisků. (pozn. výše uvedený exkurz do historie je podrobně popsán v knize Dejiny Behania). Amerika začala běhat.

Frank Shorter a olympisjké zlato v maratonu

A zde také začíná tato kniha. Píše se rok 1972 a právě probíhá olympiáda v Mnichově. Ta olympiáda, kde několik palestinských teroristů zabilo izraelské sportovce. Start poslední disciplíny, maratonu, byl v ohrožení. Přes protest izraelské strany však hry pokračovaly dál. Ve startovním poli byl nadějný Američan (narozen právě v Mnichově) Frank Shorter (doporučuji přečíst jeho knihu My marathon: Reflections on a Gold Medal Life).

Vyhrál a získal zlatou olympijskou medaili. Okamžik zcela zásadní pro něj, ale také pro Tommyho Leonarda, který sledoval televizní přenos v USA v hospodě a s pivem v ruce. Začíná se odvíjet další příběh.

Frank Shorter, 1972 Mnichov

Tommy miloval běh a pivo (nebo pivo a běh?). Usmyslel si, že zorganizuje svůj závod na který přivede největšího maratonce světa, Franka Shortera. Již rok po mnichovských hrách tak vznikl první ročník silničního běhu ve Falmouthu. Přestože se jednalo o běh na 7 mil, byl prezentován jako maraton. Slovo “maraton” totiž přitahovalo pozornost. Celá akce byla jednou velkou párty. Start závodu byl totiž v den Tommyho čtyřicátých narozenin.

První rok to ještě nevyšlo. Frank nepřijel. A nepřijel ani rok poté. Přesto se o závodu začalo mluvit. Favorita závodu, olympionika světové třídy Marty Liquoriho porazil neznámý běžec z Bostonu, Will Rodgers. O pár měsíců později vyhrál stejný běžec svůj první Boston marathon. Od té doby Billymu Rodgersovi jeho jméno již nikdo nezkomolil.

Králové silnice – Shorter, Rodgers, Salazar – protnuté osudy

Tommymu se splnil sen v roce 1975. Na třetí ročník Falmouth Road Race (v roce 2023 to bude již 50. ročník závodu) konečně dorazil i Frank Shorter. Na startu tak stály dvě velké hvězdy. Frank a Will. O rok později se přidal mladíček Alberto Salazar. Boj o titul krále silnic mohl začít. (Albertův příběh Duel in the Sun ztvárnil v komiksové podobě Jindřich Janíček v knize B jako Běžec).

Runner’s World/Alberto Salazar

V knize jsou postupně vykresleny postavy jednotlivých běžců. Běh je spojoval, přesto jejich osobní život snad nemohl být odlišnější. Kromě osobních útrap se kniha věnuje také problematice amatérského vs. profesionálního sportu. Atleti, na rozdíl od hráčů amerického fotbalu či baseballu, byli ryzí amatéři. Běháním si nesměli vydělávat peníze. Pokud ano, hrozila jim diskvalifikace a třeba i doživotní zákaz startu na závodech.

Tento “přežitek” z minulého století, který se zformoval na britských ostrovech platil ještě pár let. Běžce to štvalo. Profitovali pořadatelé závodu na úkor těch, kteří soutěžili. Přesto se našly způsoby jak tento zákaz obcházet. Třeba sponzorské boty Nike s penězi uvnitř…

Úplatky, zranění, doping – černá stránka sportu

Peníze nejsou jedinou temnou stránkou. Kniha se nevyhýbá ani problematice zranění, dopingu či bojkotu olympijských her v Moskvě v roce 1980. Vyprávění ale bohužel neplyne chronologicky. Autor cíleně skáče z jednoho období do druhého a zpět. Tak nějak začínají mnohé detektivky. Z různých stran. Čtenář pak natěšeně čeká na okamžik, kdy se jednotlivé děje začnou prolínat. U historické biografie je však tento formát poměrně nevhodný. Tady víš, kdo byl “vrah”. Znáš vítěze závodů i jejich osudy.

Doping. Chycen při činu.

Škoda jen, že kniha končí v době odchodu do “běžeckých důchodů”. Život těchto tří hrdinů byl určitě velmi zajímavý i nadále. Frank Shorter třeba působil v letech 2000 – 2003 jako šéf antidopingové agentury USA. To jeho rival a věhlasný trenér Alberto Salazar (ke zlatu dovedl třeba Brita Mo Faraha), dostal v roce 2019 dopingový distanc na 4 roky. Ten byl změněn v roce 2021 za doživotí za sexuální a verbální napadání svých svěřenců. Čtenáře této knihy to snad vzhledem k jeho dětství ani nepřekvapí…

Alberto Salazar (2015) – Credit – Kin Cheung/Associated Press

Hobby běžci tehdy a dnes

Přesto stojí kniha za přečtení. Na závěr tě čeká zamyšlení o tom, kam se posunul běh tehdy a dnes. Tehdy se bralo vítězství. Vítěz byl jen ten jeden. Dnes? Závody jsou prezentovány jako událost pro všechny, kde vítěz je každý, kdo se postaví na start resp. doběhne do cíle. Není divu, že se průměrné časy dokončených maratonů posunuly nad 4 hodiny. Mnozí běžci ani netuší, kdo byl vítězem daného závodu – sám nejsem výjimkou…


Hodnocení:


Ukázka z knihy:

Salazarův mozek mezitím vysílal signály tělu, jenže tělo odpovídalo vlastním, primitivnějším jazykem. Jak se organismus pocením zbavoval vody, jeho kapiláry vymačkávaly vodu z krve, aby nahradily chybějící tes kutinu v tkáních. Poněvadž se tím snížil objem krve, Salazarovi poklesl krevní tlak. Aby tlak udržely na adekvátní úrovni, jeho tepny se stáhly. do mozku krev proudila, ale do končetin jí putovalo omezené množství. S nedostatečným přísunem krve svalům chyběl kyslík k vytváření energie a narušila se jejich schopnost vylučovat odpadní produkty například oxid uhličitý a kyselinu mléčnou.

Zakrátko začal klopýtat a motat se po silnici. Předběhl ho Craig Virgin, pak také Mike Roche. Propadl se z druhého místa na čtvrté, pak páté, sedmé, osmé, desáté. Bob Hodges, který ho dohnal u posledního výběhu do Falmouth Heights, si pomyslel, Že Alberto vypadá „rozklepaně” a nezdravě.

Kdyby v tu chvíli zastavil a trochu se napil ovocné Šťávy s vodou, možná by se byl vzpamatoval. Jenže nikdo nevěděl, Že je na pokraji kolapsu. Vypadal prostě jako někdo, kdo přepálil začátek a odpadnul. On sám byl zmatený a dezorientovaný. Jak se dál potil a z těla mu mizela další a další voda, jeho tepny se stahovaly víc a víc, až nakonec došlo k omezení přívodu krve do mozku.

 To, že Salazar v takovém stavu dokázal uběhnout dvě míle, svědčilo o jeho psychické odolnosti a zatvrzelé vůli. Také to bylo nanejvýš nebezpečné. Ve chvíli, kdy doběhl do cíle, jeho tělesná teplota překročila 42°C, dostala se tedy o pět stupňů nad normál, do rizikové zóny, po níž obvykle nastává smrt. Úplně se přestal potit, kůži měl suchou a křehkou jako papír. Jeden dobrovolník si všiml, jak se potácí cílovou uličkou, a přispěchal mu na pomoc. Dobrovolník mladého běžce napůl odnesl, napůl odvlekl do lékařského stanu, kde je přijal dr. Arthur Crago.

str. 160


Informace o knize:

VydavatelstvíMladá Fronta
Rok vydání2018
Originální názevKings of the Road
Překlad Anna Kudrnová
Počet stran280
Jazykčesky

Anotace:

Druhá polovina 70. let. Spojené státy americké ještě nestihly vystřízlivět po válce ve Vietnamu. A přece se objevuje cosi nového, co dokáže v době hospodářské krize Američanům rozproudit krev v žilách. V roce 1972 na nešťastných olympijských hrách v Mnichově vyhrává Frank Shorter maratonský běh jako první Američan po několika desetiletích.


O pár let později Bill Rodgers, snílek s nediagnostikovanou ADHD, slavně vítězí na Bostonském maratonu. A to vše sleduje mladičký Alberto Salazar, nevyzpytatelný syn kubánských imigrantů, který chce převzít žezlo krále silnic po Shorterovi a Rodgersovi a je pro svůj běžecký sen ochoten (doslova) padnout. Po jejich vzoru nazouvá běžecké boty stále víc obyčejných lidí, po celé zemi vznikají legendární silniční závody. Začíná běžecký boom.


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.