Přeskočit na obsah

Najstarší v Európe 1924 – 2004

Miroslav Hazucha – Černobílé fotky běžců, nejstarší v Evropě a rok 1924 jsou dostatečné indicie na to, aby čtenář odhalil o čem bude tato publikace. Správně! Kniha je opravdu o historii košického maratonu. Přesto nabízí mnohem více, než by se dalo čekat. A nic na tom nemění fakt, že se již dávno nepíše rok 2004. To nejdůležitější se totiž událo v minulosti. A minulost jak víme je (většinou) neměnná.

najstarší v európe

Autorem publikace je sportovní novinář a historik Miroslav Hazucha (*1944), který vydal již několik desítek knih. Ty byly zaměřeny převážně na atletiku resp. běh. Není se čemu divit. Sám autor je poměrně úspěšným ultramaratoncem. Ví tedy opravdu o čem píše. Jeho láska k běhu se odráží v jeho knihách (resp. i opak je pravdou). Poslední knihou (2022) byla ta o košické legendě Milanu Furínovi s názvem Slovenský Feidippides.

Velká olympijská inspirace

Pojďme však mrknout na tuto knihu. Úvod patří historii tak jako maraton patří olympiádě. Právě díky ní totiž zažil své vzkříšení a následný rozmach do celého světa. Kde se vzala olympijská myšlenka a jak probíhaly první hry pod pěti kruhy? To je předmětem první kapitoly. Doba je to hodně vzdálená a snad i proto nás autor knihy vrací v čase nejen na sportovní ovály.

Bavíme se o době, kdy anglický fyzik Rutherford rozbil atomové jádro, Němci Trepsch a Fisher vyrobili benzín, Čech Heyrovský sestavil první polarograf,… Tyto vědecké úspěchy jsou dány do kontextu s těmi sportovními. Zajímavé je nejen porovnání tehdejších sportovních úspěchů na ose – Svět – Slovensko – Česko – Maďarsko – Rakousko, ale i formování prvních atletických svazů. Vznik Československé atletické amatérské unie, Mezinárodní amatérské atletické federace, ale i postavení slovenské atletiky v ČSR.

Nechybí ani první sportovní hrdinové první republiky. Poprvé taky narazíme na jméno Vojtěch Bukovský, které je pro maraton v Košicích zcela zásadní. Právě Bukovský jako sportovec/funkcionář byl zcela nadšen shlédnutím maratonu na Olympijských hrách v Paříži v roce 1924. Uběhlo pouze pár měsíců a v Košicích se běželo poprvé (doporučuji beletrii Maratón Juana Zabalu, kde je založení maratonu pěkně literárně zpracováno). Dříve než se tak stane je čtenáři představena historie Košic resp. sportu v tomto městě. Vše směřuje právě k maratonu, který se běžel 28.10.1924. Nechybí spousta dobových fotografií ani přetisk výsledkové listiny. V podzimním, částečně slunečném počasí zvítězil Karel Halla z KAC Košice (3:01:35 hod.).

Co mě chybělo v této kapitole? Snad jen vzpomenutí na Jiřího Gutha-Jarkovského, který se účastnil již prvních olympijských her v Athénách. I díky němu tak český resp. československý olympijský výbor patří mezi úplně nejstarší na světě (ustaven 1899).

Vojtěch Bukovský

Jak jsem již uvedl, sportovním hybatelem slovenských dějin z pohledu nejen maratonu byl Vojtěch Bukovský (1894 – 1963). Ten se narodil roku 1894 jako Béla Braun. Své jméno si změnil po 2. světové válce z důvodů narůstajícího antisemitismu. Otec byl původem z Mostů u Jablunkova, ale v té době byl již obchodníkem v Košicích.

Autor knihy zpracoval biografii pana Bukovského v podobě hodné samostatné knihy. Pokud ti bylo tohle jméno dříve neznáme, po přečtení budeš o Bukovském vědět takřka vše. Opět i zde nechybí spousta fotografií, fotokopií průkazů či novinových článků v několika jazycích – jak jinak o sportu.

Vojtěch Bukovský
Vojtěch Bukovský

Vzpomínky nejsou pouze faktografické. Následující kapitola totiž patří vzpomínkám pamětníků, kteří se s panem Bukovským potkali. Snad nejzajímavější pro mě bylo vyprávění našeho velmi úspěšného maratonce MUDr. Pavla Kantorka, ale vzpomínali i jiní. HUDr. Jan Jirka, JUDr. Karel Wendl, Imrich Gibala, Ján Lehuta, József Galambos, Antonín Zikmund, Tibor Biskup či Ján Margita (otec známého Štefana Margity). Největší prostor dostane Rudolf Holzer (předseda slovenského atletického svazu 1942-1949) a jeho osobní korespondence s Bukovským.

Světové prvenství patří Košicím

Následující kapitola objasní historický vývoj pojmu maraton s ohledem na jeho délku. Vzdálenosti se poměrně lišily a trvalo do roku 1924 (OH Paříž), než se definitivně ustálila délka 42,195 km. Přesto ještě dlouhé léta pod pojmem maraton nacházíme různé vzdálenosti závodů (viz. např. publikace XX. Maratón pracujících Ostravska).

karel halla kosice vitez
Karol Halla

Zajímavý je také pohled na vznikající maratony. Těch bylo opravdu spousta, ale drtivá většina z nich zanikla po pár ročnících. Prim si zde drží Boston marathon, který je uznávaný jako nejstarší maraton na světě. To se všeobecně ví, co jsem nevěděl je fakt, že to jsou ale právě Košice, kde se běží celých 42,195 m od prvního ročníku. Při menším puntičkářství lze tedy tvrdit, že Košice jsou nejen nejstarší v Evropě, ale i na světě. Zajímavý je také “souboj” mezi Košicemi a Londýnem o evropské prvenství. Maraton zde pořádal od roku 1908 Polytechnic Harriers Club, který byl pověřen organizací olympijského maratonu v roce 1908. Naštěstí pro Košice zde neudrželi nepřerušenou tradici.

Juan Carlos Zabala

Rok 1931 přinesl první velkou hvězdu. Argentinec Zabala přijel a vyhrál systémem start-cíl. Traťový rekord vylepšil o neskutečných 15 minut a jeho výsledný čas v nepříznivém podzimním počasí 2:33:19 hod. zůstal nepřekonán až do roku 1950. Zabala se o rok později stal v Los Angeles olympijským maratonským vítězem (o 4 roky později na OH v Berlíně si zapsal na maratonu DNF). Zde doporučuji knihu Maratón Juana Zabaly.

maraton juana zabaly

Maratón v době 2. světové války

V knize není opomenuto období druhé světlové války, které způsobilo přerušení maratonu. Neběželo se celkem 2x, a to v letech 1938 a 1940. V roce 1938 přijelo do Košic několik závodníků, kteří nechtěli uvěřit tomu, že se nepoběží. Z politických důvodů byla organizace košického maratonu v letech 1939-1944 svěřena Maďarskému atletickému svazu. Ten v roce 1940 rozhodl, že běžet se bude, ale v Budapešti, která měla převzít po Košicích štafetu. Naštěstí se tohle vůbec neujalo a o rok později se už natrvalo vrátil maraton do Košic.

Poválečné období a ženy na maratonu

Přestože v Bostonu běžela první žena již v roce 1967, Košice si museli na svoji první vítězku počkat do roku 1980. Stala se jí Šárka Balcarová v čase 2:50:15 hod. (později Pechková, matka výborného českého maratonce Petra Pechka). Kniha jde však hlouběji do historie a nabízí pohled na první ilegální maratonkyně.

šárka Balcerová
Šárka Balcerová

Vždyť už na první OH v Athénách 1896 se pokoušela si vynutit svoji účast Stamasi Potrisiová. Neúspěšně. Běžela až druhý den. Více v knize Dejiny Behania. Zajímavým faktem, který zmiňuje pan Hazucha je i oficiální účast našich maratonkyň na Ratibořském maratonu. Stalo se tak již v roce 1952! Tento závod se stal prvním na světě, kde do cíle doběhlo více než jedna maratonkyně. Škoda, že se o tomto nemohlo mluvit veřejně – pořadatelé unikli jen tak tak disciplinárnímu trestu od atletického svazu. Zdroj: Zápisky Ivo Domanský – Už jen z tribuny.

Maraton po roce 1989

Po roce 1989 přichází nová éra maratonu. Změna původní trasy do Seni a zpět byla asi menší změnou než přechod ze socialismu do kapitalismu. Maraton čekaly nové výzvy. Pozitivní skutečností bylo, že se na start nehlásili už jen pouze výkonnostní běžci, ale začalo se objevovat čím dál více hobby běžců. To si vynutilo posunutí limit na dokončení z původních 4 na 6 hodin.

Negativní zkušeností pak byl boj o peníze a o elitní atlety, kteří by dodali větší lesk. Nezanedbatelnou úlohu zde sehrál Braňo Koniar, který přes 30 let již řídí organizaci maratonu. I o tomhle sepsal knihu Život ako maratón.

zivot-ako-maraton

Díky patří organizátorům maratonu

Poslední kapitola knihy přináší přehled předsedů organizačních výborů s jejich krátkým představením. Nechybí ani výčet pořádajících organizací od roku 1924 do 2004 a také jmenný rejstřík všech, kteří se výrazněji podíleli na organizaci (stovky jmen). Přehled zdrojů, z kterých autor čerpal najdeš rovněž na konci knihy spolu s krátkou autorovou vizitkou. Poslední informací v knize (na jejím zadním přebale) je soupiska všech vítězů a jejich časů. Velmi praktické.


Hodnocení:

5 2

Ukázka z knihy:

Prvému košickému i slovenskému maratónu neprialo studené počasie, no priazeň a nadšenie publika všetko zmenili. Tisíce divákov na ihrisku vítali s ováciami víťazného domáceho bežca, ktorý bežal záver s vavrínovým vencom na krku. Vojenská hudba zahrala pochod a na počesť prvého víťaza zahrmeli čestné salvy, ktoré umožnila prítomnosť vojska, sústredeného na vojenských oslavách vzniku ČSR v Gajdových kúpeľoch.

Čestné ceny a plakety dostali pretekári priamo na ihrisku, usporiadaná bola slávnostná večera. Usporiadatelia vyhlásili, že maratón sa bude konať každý rok a podľa možností s medzinárodnou účasťou. To, čo si vtedy predsavzali, inšpirovaní a podnecovaní mladým, 30-ročným inžinierom, aj dokázali. Naplnili poslanie vyjadrené Vojtechom Bukovským: „Chceli sme v našich Košiciach zhromaždiť synov každého národa a usporiadať čo len na niekolko dní ideálnu ľudskú harmóniu, bratstvo a priateľstvo.


Informace o knize:

VydavatelstvíPezolt
Rok vydání2004
Počet stran129
Jazykslovensky

Anotace:

Není k dispozici.


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.

25 Kc
close
Mám pro Tebe zajímavosti z běžeckého světa

Každý týden zdarma chystám souhrn zajímavostí o běhání. Neprodávám, nenabízím, pouze informuji o tom, co mě zaujalo. Nenech si tyto novinky odběhnout a poběž, prosím, se mnou. Jak takový newsletter vypadá se podívej zde.