Pre: The Story of America’s Greatest Running Legend

Tom Jordan – V Americe stěží najdete populárnějšího běžce, než je Steve Prefontaine. Je po něm pojmenovaný atletický stadion, jeho jméno nese i závod Diamantové ligy, byly o něm celkem nedávno natočeny dva filmy. Je to malá záhada.

Pre je totiž více než 40 let mrtvý.

Pre nezískal jedinou medaili na olympijských hrách (mistrovství světa se v jeho době nekonalo).

Pre nevytvořil žádný světový rekord.

Pre závodil téměř výhradně na dráze, od míle po desítku. Závodů na silnici nasbíral poskrovnu a nevěnoval se ani ultra trailům.

Ano, možná kdyby nezemřel mladý a žil do dneška, byl by jeho věhlas mnohem menší. Chyběla by mu aura Jamese Deana atletických oválů. Ale za jeho příběhem je i mnohem víc, jak se snaží ukázat knížka Pre: The Story of America’s Greatest Running Legend. Láska k běhání. Touha vymáčknout ze svého talentu co nejvíc. Jít až na hranu.

Jedním z Prefontainových rysů byl agresivní styl závodění. Touha být stále na špici a psát příběh závodu. Přineslo mu to řadu velkých vítězství – i památných porážek. Skrýt se na konci chumlu a pak všechny přesprintovat v cílové rovince, to nebyl jeho styl.

Steve Prefontaine dnes

Dnes by Pre se svou americkou slávou byl milionářem, ale v 70. letech třel bídu s nouzí, žil v karavanu a měl problém s placením účtů. „I’m tired of being a poor man,“ prohlásil v roce 1974, když se domáhal toho, aby američtí reprezentanti dostávali od olympijského výboru aspoň částečnou materiální podporu, měli své lékaře a fyzioterapeuty, mohli jezdit na společná soustředění.

Jen tak mohli konkurovat nadopovaným Skandinávcům a Východoevropanům, kteří si v převleku za vojáky a policisty užívali plné státní podpory.

Knížka přibližuje Prefontainovy názory i vzpomínky jeho blízkých, ale bohužel je na ní poznat, že vznikala dlouho po jeho smrti a autor měl omezenou možnost pracovat s autentickými prameny. Proto je příliš natahovaná detailními popisy závodů, až máte dojem, že byl zmíněn snad každý, který kdy běžel.

Jen málokterý je popsán tak zajímavě jako míle v Eugene. Tehdy se závod běžel v období, kdy oregonští farmáři každoročně pálí trávu a úřady nedoporučují vycházet z domu. Pre ovšem nechtěl zklamat fanoušky ze svého města a běžel i v hustém kouři. Míli dal za 3:58 a v cíli plival krev, další zdravotní problémy se přidaly po pár dnech.

Snad i proto všechno mě Bill Rodgers, který shodou okolností své první boty značky Nike dostal poštou od Steva Prefontaina a vyhrál v nich Boston jen pár týdnů po jeho smrti, bavil podstatně víc. Ale za přečtení stojí obojí.

---

Recenzi na knihu napsal Luboš Brabec. Luboš je sportovní novinář, ale také autor tří knih s běžeckou tématikou. Jeho první knihu Maraton a jiné pošetilosti považuji za jednu z nejlepších, které jsem o běhání četl. V současné době mě spíše motivuje pohled “stárnoucího” běžce a jeho chuť se důstojně poprat ještě s jedním maratonem. Recept hledám v jeho knize Ještě jeden maraton. No a když tohle všechno zvládnu, budu se třeba moci proběhnout na některém závodě s Danielem Orálkem. Díky knize Můj dlouhý běh vím o něm totiž téměř vše. Pokud ti tohle nestačí a jsi sportovní fanda zejména do americké NHL nebo německé bundesligy, sleduj Luboše na Twitteru.

---

Hodnocení:

---

Ukázka z knihy:

But why all the interest in Pre? Why, after almost four decades, the continued attention on an athlete little known outside of track and field circles during his lifetime? Considering he never set a world record or won an Olympic medal, Pre’s story could well be a mere footnote in the sport’s history books. Some of his greatest races were at yard-distances that are no longer run. His rematch against Munich 5000- and 10,000-meter gold medalist Lasse Viren of Finland was going to be in the 1976 Games in Montreal.

There, without Prefontaine, Viren won two more gold medals. Pre’s opportunity for wealth and transcendent fame could well have come from the Running Boom, which only mushroomed in the late 1970s. In his lifetime, in fact, Pre never ran a serious road race.

So why all the attention on an athlete who, at age 24, was barely getting started in his running career and in life? The glib answer may be that those most affected by his life and death—his contemporaries—are now in positions to tell the stories they care to have told.

---

Informace o knize:

Vydavatelství	Rodale Books
Rok vydání	1997
Počet stran	168
Jazyk	Anglicky

---

Anotace:

The story of America’s greatest running legend.

For five years, no American runner could beat him at any distance over a mile. But at the age of 24, with his best years still ahead, long-distance runner Steve Prefontaine finally lost. Driving alone at night after a party, Prefontaine crashed his sports car, putting a tragic, shocking end to the life and career of one of the most influential, accomplished runners of our time.

More than 20 years later, Pre continues to influence the running world.

From his humble origins in Coos Bay, Oregon, Pre became the first person to win four NCAA titles in one event. Year after year, he was virtually unbeatable. Instead of becoming one of the new breed of professional track athletes, Pre chose to stay amateur and fight for the adequate funding he felt American amateur athletes deserved.

A man of incredible desire and energy, Pre trained relentlessly. In his drive to be the best, he spurred others to do their best. As one racer said, “He ran every race as if it were his last.”

But Pre not only touched runners; his exciting technique as well as his maverick lifestyle made him a favorite of the fans. A race with Prefontaine in it was automatically an event.

His brief but brilliant life—documented by author Tom Jordan—is the tale of a true American hero.

This is his story.