Běhotoulání
knihy o běhání
Přeskočit na obsah

Run the World

Becky Wade – Jak moc by se Ti líbilo zabalit batoh a vyrazit na cestu kolem světa? Zadarmo. Úkol by byl jediný. Poznávat nová místa a seznamovat se s tamní běžeckou komunitou. Že to zní jako z pohádky? Přesně tohle se podařilo autorce této knihy. Díky Watsonovu stipendiu tak mohla Becky vyrazit poznávat svět. Příběh vypráví v knize Run the world.

Run the world - Becky Wade

Becky nepatřila mezi průměrné americké běžkyně. V průběhu studia na Rice Uviversity v Texasu získala několik úspěchů v rámci NCAA a několikrát se jí podařilo probojovat se na kvalifikační olympijské závody týmu USA. Přesto toužila po změně. Možná to bylo zjištění, že to nedotáhne v rámci americké reprezentace do úplné špičky. Spíše to byla ale touha vidět svět z jiného pohledu a poznat lidi a metody tréninku na opačné straně zeměkoule. A přesně tohle jí zmíněné stipendium umožnilo.

První zastávka. Anglie.

V roce 2012 si tak zabalila batoh se čtyřmi páry běžeckých bot a vyrazila mimo území USA. První zastávkou byla logicky Anglie. Tam se stihla jako divák zúčastnit olympijského maratonu, ale hlavně díky dobrým kontaktům se dostala do společnosti keňských závodníků. Ti totiž mají v Teddingtonu zázemí pro své evropské běžecké výlety. Své o tom vypráví Adharanand Finn v knize Běhání s Keňany. Také Becky se podařilo absolvovat několik společných tréninků. Nezůstalo však jen u běhání. Měla možnost pozorovat jak probíhá jejich každodenní život a došlo i na vaření tajemného ugali s Vivian Cheruiyot. Kromě receptu si odnesla tak první poznatky o tréninku. Učila se od nejlepších. Vždyť Vivian si doběhla v Londýně pro stříbro na 5km a bronz získala na dvojnásobné trati (v Riu to už bylo zlato, resp. stříbro na desítce). Těch setkání bylo ale více. Určitě nezapomene na společnou jízdu taxikem s jamajskými sprintery Usainem Boltem a Yohanem Blakem, které měla rovněž možnost pozorovat při tréninku na dráze. Holt to je tak, když známí mají známe…

Becky Wade
Becky Wade

Nezůstala však pouze u pozorování TOP atletů, které do Londýna přilákala olympiáda. Poznala na vlastní kůži fenomén místních Park run běhů. Co stojí za jejich úspěchem? Ověřila si to na vlastní kůži. Londýna však už bylo dost, a tak Becky vyrazila směr Oxford. Nemohla minout slavnou Iffeley Road Track, kde Robert Bannister zaběhl v roce 1954 první míli pod 4 minuty. Poté se ale ponořila ještě hlouběji do minulosti. Nejspíše všichni slyšeli o sportovní rivalitě na řece Temži mezi univerzitami Cambridge a Oxford. Od roku 1880 se však také běhá Blues Cross-Country závod, kde panuje minimálně stejně velká rivalita. O důvod více tak vyrazit rovněž do Cambridge a poznat běžeckou komunitu i tam. Jak vychází porovnání takto věhlasného závodu s jinými závody na amerických univerzitách? Dvě stejně mluvící země, ale v tomto trochu odlišné světy.

Švýcarské Alpy

Nastal čas vyrazit na sever, do Irska. Každý z USA od někud pochází a rodina autorky má kořeny právě tam. Pár dní tedy Becky prožila u svých vzdáleně příbuzných. Zapojila se do místního běžeckého klubu a odběhla si pár závodů. Po několika dnech sedla na letadlo s cílovou destinací Švýcarsko. Prvním kontaktem jí byla Livia Burri v Bernu. Přestože má Livia stejný čas na 5km, patří v podstatně menším Švýcarsku mezi elitní běžce. Cílem v této zemi však nebylo zkoumat běh na dráze, ale vyrazit do Alp, do hor. Celkem 342 mílí naběhala Becky v této nádherné zemi než vyrazila do Itálie. Tam nabírala síly u rodinných známých, před další štací.

Afrika

Etiopie. Spolu s Keňou dvě země, které mají takřka monopol na vítěze dlouhých běhů. Z důvodu aktuální bezpečnostní situace v Keni se rozhodla právě pro Etiopii. Domovem se jí stalo tréninkové centrum Yaya village ležící asi 12km od hlavního města. Tam se zapojila do každodenních tréninků. Vysoká nadmořská výška jí dala opravdu zabrat. Daleko větším šokem však byl úplně jiný svět než ten, který znala. No a asi nepřekvapí ani fakt, že se zde setkala s legendárním Haile Gebrselassiem. Jaký je tento malý velký muž v běžném životě?

Po stopách běžeckého boomu

Africká mise byla u konce a čekal jí přesun do Austrálie a hlavně na Nový Zéland. Právě tam se totiž zrodil celosvětový běžecký boom. A Arthur Leslie Lydiard je ten, který za to může. Obecně lze říci, že v době před ním běhali pouze atleti. On přivedl k běhu i nás ostatní. Hobíky. Podrobně o tom píše kniha Dejiny behania. Lydiard však nebyl pouze trenérem amatérů. Právě díky úspěchu jeho svěřenců jako byl třeba Peter Snell (trojnásobný olympijský vítěz na 800 a 1500m), se o jeho metodách začal dozvídat celý svět. No a asi nepřekvapí, že se Becky setkala i s Peterem…

Na dohled od sopky Fudži

Japonsko. Země, kde je běh fenomén. Další zastávka mladé běžkyně na cestě kolem světa. Snad nejznámější běh Ekiden se běhá od roku 1917 z bývalého hlavního města Kyoto do toho současného, Tokia. Trasu o délce 508km musí štafetovým způsobem zvládnout tým mužů nebo žen. Becky dostala nabídku běžet za jeden z týmů a mít tak plně placenou přípravu. To však bylo v rozporu s pravidly stipendia. S díky odmítla a zapojila se i zde do běžecké amatérské komunity.

Skandinávie a pohled do minulosti

Poslední země, které na své pouti navštívila bylo Švédsko a Finsko. Proč zrovna tyhle? Právě tyto země udávaly počátkem 20. století tempo s bězích na krátkou i velkou vzdálenost. Zde se přepisovaly světové rekordy. Zde vznikl pojem “Létající Finové”. Vždyť právě běžecké úspěchy formovaly hrdost národa, který ze vymanil z Ruské moci. Není tedy divu, že Finové považovali Emila Zátopka tak trochu za svého běžce. Plně rozuměli okolnostem jaké panovaly v tehdejším Československu.

Závěrem

I tato cesta měla svůj konec. Becky zhodnotila všechny naběhané kilometry a získané zkušenosti protavila do svého maratónském debutu. Ten se odehrál v rámci California International Marathon jen pár měsíců po jejím návratu. Becky, jako 24 letá, tento závod vyhrála v čase 2:30:41 hod. Díky tomu si zajistila sponzorství od Asics či Cliff Bar a dostala šanci se poprat o účast na olympijských hrách. Těžko říci jestli za úspěch může cesta samotná nebo to byly rady trenéra Jima Beavena, kterého v knize mnohokráte zmiňuje či svého mentora a věhlasného trenéra Joe Vigila. Ten trénoval i Deenu Kastor, která získala na olympiádě v Athénách maratonský bronz. Let your mind run je kniha, kde i ona popisuje jeho trenérský um. Pokud tě Becky Wade zauajala, nezapomeň se podívat na její web či sociální sítě.

Co říci o knize závěrem?

+

V knize se mísí ryze osobní prožitky z daného místa s pokusem objektivně zaznamenat kus místní běžecké historie. Becky navštívila za necelý rok celkem 72 lidí resp. rodin u kterých nějakou dobu žila. Doslala se tak k lidem, kteří během žijí, ať už na amatérské či profesionální úrovni a je velmi zajímavé porovnat tyto různé přístupy k běhání.

Mínusem byla snad až poslední kapitola – vítězný maratónský běh v Kalifornii. Míli za mílí popisuje Becky své prožitky z trati, které dává do kontextu s tím, co jí cesta kolem světa dala. Celé to vyznívá tak, že vyhrála díky radám, které obdržela ať už ve Finsku či Anglii či Etiopii či na Novém Zelándě či… holt americký příběh se vším všudy.


Hodnocení:


Ukázka z knihy:

THE THOMAS J. WATSON FELLOWSHIP sounds like one of Willy Wonka’s Golden Tickets. Awarded annually to forty graduating college seniors “to enhance their capacity for resourcefulness, imagination, openness, and leadership and to foster their humane and effective participation in the world community,” it basically funds the dream ,yvar of each recipient. Relying on a strict budget, each fellow spends twelve months traveling the world independently in pursuit of a personal passion—from beekeeping and meditation to unicycling and, in my case, long-distance running.

I proposed to spend my first year out of college diving to foreign running communities, searching for both unique and common ways that people around the world approach running and construct their lives around it. To find the pulse of each places running climate. I wanted to tackle all angles: jogging with recreational enthusiasts, questioning coaches about training philosophies emulating the routines of professionals, interviewing running historians, tracking down retired legends, watching and competing in races, and exploring the trails and courses that locals loved most. My original agenda, hatched through obsessive research and with the help of hundreds of contacts, included England, host of the 2012 Olympic Games and a strong club culture; Ethiopia, nest of countless endurance phenoms; New Zealand, birthplace of the jogging boom and one of the world’s most influential running coaches; Japan…


Informace o knize:

VydavatelstvíWilliam Morrow
Rok vydání2016
Počet stran288
JazykAnglicky

Anotace:

From elite marathoner and Olympic hopeful Becky Wade comes the story of her year-long exploration of diverse global running communities from England to Ethiopia—9 countries, 72 host families, and over 3,500 miles of running—investigating unique cultural approaches to the sport and revealing the secrets to the success of runners all over the world.


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.