Hal Koerner – Zvláštní kniha. Nepřináší úplně to, co slibuje. Ale zase na docela malém prostoru objevíte kupu užitečných informací o běhání, na něž jiní potřebují objemné bichle. Asi tak bych charakterizoval příručku Ultra a dál amerického ultramaratonce Hala Koernera, která vyšla s podtitulem „Jak se připravit na běhy od 50 km po 100 mil“.
Začněme těmi sympatickými věcmi.
Po odborné a faktické stránce asi nebudete mít důvod s Koernerem polemizovat. Zkrátka ví, o čem píše – aby ne, když je mimo jiné dvojnásobným vítězem Western States na 100 mil. Má naběhána kvanta kilometrů a na knize je to naštěstí znát. Všechna tvrzení má podložena dlouholetými zkušenostmi, za téměř každým doporučením se skrývá vlastní zážitek, který je cennější než křivky grafů a citáty z univerzitních studií.
Knížka je napsaná svěže, což pro podobný druh literatury nebývá pravidlem. A palec nahoru i za překlad. Minimálně proto, že v knize se neběhá v „teniskách“, jak tomu bylo třeba při Běhání s Keňany. Koerner si udržuje nadhled, nepoučuje, neprezentuje své ego, nesnaží se tvrdit, že jeho směr je ten jediný správný (viz otázka strečinku nebo jídla).
Snad největším plusem je, že kniha není žádné „ultramaraton za 100 dnů“. Nepřipomíná i u nás tolik oblíbené rychlokursy běžecké geniality. Koerner nerýsuje zkratky, nenabízí snadnou cestu a neskrývá, že (nejen) k ultramaratonskému cíli vede pouť lemovaná dřinou a disciplínou.
Na druhé straně se nemohu zbavit pocitu, že mnoho jeho rad a poučení je vlastně banálních, k nimž dojdete i vy za použití toho, čemu se říká zdravý selský rozum. Nebo asi výstižněji řečeno: Koerner na výrazně velkém prostoru přináší návody, které nejsou specifické pro ultramaraton. Pokud píše, že před kopcovitým závodem byste měli v kopcích i trénovat, platí to pro Velkou kunratickou stejně jako pro Western States (byť kvalita a délka stoupání jsou samozřejmě výrazně odlišné). Když popisuje, jak si správně vybrat běžeckou obuv, zase je to rada spíš univerzální než specifická.
Některé pasáže jsou poměrně úsměvné, zvlášť jsou-li doprovázeny zvýrazněným titulkem „Expert radí“. Například: „Během závodu nejezte nebo nepijte nic, co byste předtím nevyzkoušeli v přípravě.“ Nebo: „Dojděte si na záchod těsně před startem. Ranní káva může pohnout s trávením, takže se stihnete vyprázdnit před začátkem závodu.“ Případně: „Nezapomeňte si vyzvednout pytel, než odjedete ze závodu domů!“
Kdyby Koerner nebyl Američan, hodila by se průpovídka o objevování Ameriky.
Ultra a dál – pro koho je kniha určena?
V téhle souvislosti se nabízí otázka, komu je vlastně příručka určena. Pokud adeptům ultramaratonu, kteří už pár sezon odběhali a na kontě mají nějaký ten maraton (jak v úvodu doporučuje i autor), bude pro ně většina rad bezcenných, protože si je už přečetli jinde nebo se k nim sami dobrali při trénincích a závodech. Těmhle lidem netřeba znovu vysvětlovat, co je tempový běh, kdy si s sebou vzít pití, že těžké běhy je třeba prokládat tréninky regeneračními, že na trase je fajn držet se stínu a že na vzdálený závod je lepší vyrazit o den dva dříve.
Naopak tréninkovým plánům je poněkud překvapivě věnována pouze útlá kapitolka. Obsahuje pár vysvětlujících řádek a tři tabulky s 16-20týdenními rozpisy, u nichž ovšem chybí údaj, jde-li o kilometry, nebo míle, a které jsou poměrně jednoduché, unifikované. Koerner vůbec ultramaratonskému tréninku a jeho principům přidělil málo místa, víc se věnuje praktickým věcem typu jak se vybavit na běh ve vysoké nadmořské výšce nebo jak si uprostřed závodu správně ošetřit puchýře. Jako by spoléhal na to, že stejně každý si musí najít svoji tréninkovou cestu sám a že čím delší trať, tím méně platí všeobecné recepty.
Jste-li tedy zkušený maratonec, který se chce posunout na delší distance, nebo ultramaratonec, jenž hledá způsob, jak vylepšit svoje výkony, asi budete knížkou lehce zklamáni. Nedozvíte se mnoho nového, zásadního, nečekaného. Maximálně si u ultramaratonské autority ověříte, že nejdete po špatné cestě.
Ale pokud jste běžecký začátečník a z nějakého důvodu se vám Koernerův průvodce dostal do rukou, najdete v něm spoustu cenných rad a zkušeností. Bez ironie. Stačí přeskočit pasáže určené ultramaratoncům a máte před sebou čtivě napsaný běžecký manuál. A to není málo.
I když to asi nebyl původní autorův záměr.
Recenzi na knihu napsal Luboš Brabec. Luboš je sportovní novinář, ale také autor tří knih s běžeckou tématikou. Jeho první knihu Maraton a jiné pošetilosti považuji za jednu z nejlepších, které jsem o běhání četl. V současné době mě spíše motivuje pohled “stárnoucího” běžce a jeho chuť se důstojně poprat ještě s jedním maratonem. Recept hledám v jeho knize Ještě jeden maraton. No a když tohle všechno zvládnu, budu se třeba moci proběhnout na některém závodě s Danielem Orálkem. Díky knize Můj dlouhý běh vím o něm totiž téměř vše. Pokud ti tohle nestačí a jsi sportovní fanda zejména do americké NHL nebo německé bundesligy, sleduj Luboše na Twitteru.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Výživové zásady pro běhání
Třemi hlavními složkami, které můžete přijímat před během, při něm a po něm, abyste aktivitu podpořili, jsou energie, tekutiny a elektrolyty. Konkrétněji je v těchto kategoriích nejpodstatnější konzumovat sacharidy, vodu a sodík. Když osekáme sportovní výživu na úplný základ, jsou to tři poživatelné složky, na nichž stojí a padá sportovní výkon. Klíčem je rozmyslet, kolik které z nich potřebujete, kdy je potřebujete a jak je do sebe dostanete.
Valná většina vašich tréninkových běhů bude trvat méně než čtyři hodiny. Jestliže se chystáte na padesátimílovku nebo stomílovku, jistě absolvujete delší dlouhé běhy, ale i v přípravě na tyto tratě se všednodenní intervalové běhy vejdou do rozmezí jedné až čtyř hodin. Máte-li zaběhnout vysoce kvalitní trénink, musíte začít se správným množstvím energie a tekutin. Sportovní výživa pro tréninky o této délce udává podobná doporučení jako pro celý průběh ultramaratonu; dokážete-li zvládnout výživu a hydrataci v tréninkových bězích, máte dobře nakročeno k tomu, abyste je zvládli i v ultramaratonech.
…
Informace o knize:
| Vydavatelství | Mladá Fronta |
| Rok vydání | 2015 |
| Počet stran | 200 |
| Překlad | Jan Havlíček, Anna Kudrnová |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Autor je zakladatelem společnosti Nike, Inc. a jedním z nejvýznamnějších představitelů mezinárodního obchodu. Jako generální ředitel firmy působil v letech 1964–2004 a v současné době je předsedou správní rady. Žije se svou manželkou Penny v Oregonu. Jako mladý si Phil Knight, tenkrát čerstvý absolvent obchodní školy, od svého otce půjčil padesát dolarů a založil firmu s jediným prostým cílem: dovážet z Japonska vysoce kvalitní, a přitom levnou běžeckou obuv. V prvním roce, 1963, prodával boty z kufru svého vozu a vydělal osm tisíc dolarů. V současnosti dosahuje každoroční obrat společnosti Nike třiceti miliard dolarů. V dnešní době start-upových projektů platí Knightova společnost za zlatý standard a její „fajfka“ je víc nežli jen pouhé logo. Je to symbol elegance a úspěchu, jedna z mála ikon, kterou okamžitě rozpoznáte i v nejvzdálenějších koutech světa.
Ale sám Phil Knight, člověk, který za tímto úspěchem stojí, byl vždycky zahalen tajemstvím. Ve svých vzpomínkách, formulovaných na rovinu, s pokorou, zábavně a s nejedním překvapením, konečně sám vypráví svůj příběh.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
